Mezi experty se však již začínají množit pochybnosti o tom, zda půjde o skutečně efektivní nástroj proti daňovým únikům či praní špinavých peněz.

Příslušná legislativa, která se vznikem nového registru od začátku roku 2018 počítá, již prošla minulý měsíc vládou a nyní je na cestě do parlamentu.

„Informace o tzv. skutečných či koncových majitelích firem budou na jednom místě. Navrhovaná úprava počítá s tím, že budou zanášeny do zvláštní evidence, kterou povedou rejstříkové soudy,“ sdělila Právu k chystanému registru mluvčí ministerstva spravedlnosti Kristína Labohá.

ČTĚTE TAKÉ
Německý ministr má plán tažení proti daňovým rájům
Jmenuji se John Doe. Máte zájem o informace?

Evidovat by se podle ní měly takové informace, které jednak umožní identifikovat osobu skutečného majitele a jednak specifikují, na čem se jeho postavení zakládá.

Experti mají pochybnosti

„V zákoně vyjmenované subjekty budou mít k neveřejným údajům přímý přístup, a to kvůli předcházení jistým trestným činům, například legalizace výnosů z trestné činnosti či financování terorismu,“ doplnila mluvčí.

Experti, kteří se zabývají problematikou daňových rájů, mají o efektivitě chystaného registru pochybnosti. Mimo jiné proto, že údaje o osobě skutečného majitele zůstanou neveřejné.

Proti původním plánům mají mít do něj přístup jen soudci, policie nebo nový Finanční analytický úřad (současný Finanční analytický útvar ministerstva financí se má stát samostatným správním úřadem nezávislým na ministerstvu).

Z veřejných peněz stovky miliard

„Chystaný registr koncových majitelů vnímám rozporuplně. Kladu si například otázku, proč má být neveřejný. Z analýzy Bisnode a Transparency International plyne, že v posledních osmi letech získaly firmy ovládané z daňových rájů z českých veřejných zakázek či evropských dotací 244 miliard korun,“ řekla Právu analytička poradenské společnosti Bisnode Petra Štěpánová.

„Pokud se jedná o veřejné peníze, vygenerované od daňových poplatníků, myslím, že by bylo fér, kdyby informace o jejich skutečném příjemci byla veřejná,“ uvedla Štěpánová.

Ministerstvo spravedlnosti argumentuje tím, že veřejná přístupnost nijak nevyplývá z evropské směrnice, na kterou připravovaný zákon navazuje.

„ČR by zřejmě byla výjimkou mezi jinými zeměmi Evropské unie, protože ani tam se o veřejné evidenci koncových majitelů podle našich informací neuvažuje. Dostala by se tak do jisté konkurenční nevýhody. Návrh tak respektuje ochranu soukromí a osobních údajů a zároveň představuje dostatečně účinný nástroj prevence některých trestných činů,“ uvedla k tomu Labohá.

Povinnost evidovat vlastníka se podle ní týká právnické osoby, nikoli majitele. „A protože důsledky, které poplynou z nezapsání majitele, dopadnou na právnickou osobu, tudíž i na majitele, bude to také v jeho zájmu,“ odpověděla Labohá Právu na dotaz, jak bude možné například kyperského vlastníka české firmy donutit, aby odkryl skutečného majitele v pozadí.

V registru mohou skončit i bílí koně

Odborníci ale varují, že může být pro stát velmi složité kontrolovat pravdivost informací uvedených v registru.

„Dokážu si představit, že podnikatelé, kteří budou chtít z jakýchkoliv důvodů zůstat v anonymitě, si budou najímat bílé koně, kteří budou v registru uvedeni jako koncoví majitelé. Neočekávám přitom, že by informace uvedené v registru někdo ověřoval, obzvlášť pokud se bude jednat o řetěz firem končících v exotických destinacích,“ poznamenala Štěpánová.

Jak dále upozornila, v Česku stále neplní informační povinnost přes 70 procent firem a ze strany státu zatím není vyvíjen žádný systematický tlak na to, aby tyto povinnosti a platnou legislativu firmy dodržovaly.

„Myslím, že není vůbec jisté, jestli firmy budou opravdu do rejstříku doklady o vlastnictví posílat,“ dodala skepticky Štěpánová.