„Najít opravdu pracovitého kuchaře a číšníky, kteří nejsou alkoholici, nefetují a mají zájem na celkové tržbě, to je dnes jako hledání ztracené archy,“ říká otevřeně jednapadesátiletý Marek, provozní restaurace v centru Prahy.

Sám začínal jako číšník, provozní je už léta. Z hledání nového kuchaře ho však málem trefil šlak. Přitom když hospoda šlape, může si kuchař vydělat padesát tisíc korun, i třeba více, z větší části v čistém.

Jeden adept vypadal hodně slibně. Třicet let, slušně oblečený, v kuchyni suverénní od první minuty.

„Jenže ráno byl hubený a odpoledne se mi zdálo, že je nějak při těle. Mám oči všude. A tak jsem si na něho došlápl, ať sundá zástěru. A on měl kolem celého pasu a břicha speciálně ušitou kapsu na suché zipy, do které si už během dne postupně nastrkal tak šest kilo masa,“ vzpomíná pan Marek.

Další adept se mu zase zdál nějak mimo, i když měl za sebou hezký životopis: „Ten si umím taky napsat, tím ale lidi nenakrmím. Nevím, co mě to napadlo, ale vyhrnul jsem mu rukáv u košile a už jsem ho hnal z hospody. Byl to feťák.“ Podobné zkušenosti nejsou ojedinělé – podle dalších provozních maso a další suroviny z kuchyně personál odnáší třeba v odpadkových koších.

Pětatřicet tisíc plus tringelt

Na odborných gastro webech se to proto jen hemží radami, jak na zloděje mezi zaměstnanci. Nejlépe jsou na tom rodinné podniky.

„Nabízíme základní plat 35 tisíc korun plus to, co si směna vydělá na tringeltu, který zde nebývá zrovna malý. Trvá ale i dva tři měsíce, než nakonec nějakou jakž tak pracovitou číšnici nebo číšníka najdu,“ nechápe majitel kavárny a vinárny rovněž na Praze 1 nedaleko Vodičkovy ulice, kam chodí i kulturní a politické celebrity.

To v hospodě v České Lípě dodnes kroutí hlavou nad třiatřicetiletým číšníkem, jenž bez skrupulí ukradl dvakrát po sobě celodenní tržbu z trezoru, k němuž znal kód. Přišel si na desetitisíce a vzhledem k tomu, že kradl i jinde, mu hrozí až dva roky vězení. Je mu to ale jedno, říkají místní.

Pan Marek přiznává, že v celém hospodském kolotoči lze ulít za měsíc nějakou tu tisícovku navíc, obzvlášť když chodí cizinci.

„Jenže to se rozdělíme všichni, a hlavně hosti musí být spokojení a provoz šlapat. Své musí dostat majitel, něco zůstat i na daně, musí se zaplatit nájem, energie, nakoupit suroviny. Ne že to tady za týden číšnice s kuchařem rozkradou jako straky a vezmou si domů snad i prázdné lednice,“ dodal.