Když daňová kontrola zjistí velký majetek u poplatníka, ale přiznané příjmy tomuto majetku neodpovídají a on nedoloží, že je to třeba dědictví, tak proč mu berňák daně zkrátka nedoměří? A následně, když to poplatník nezaplatí, proč mu finanční úřad majetek nezabaví?

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Správce daně může už nyní doměřit příjmy, ze kterých majetek poplatník pořídil, nicméně je vázán pravidly daňového řízení. Například dobou, ve které lze daň ještě doměřit. Chceme proto dát správci daně více nástrojů, které by mu umožnily nepřiznané příjmy identifikovat a účinně a včas na takové situace reagovat. Z mého pohledu se v této věci změnilo politické zadání.

Vláda se nyní shoduje na tom, že výběr daní nemůže vést ke konfiskaci veškerého majetku u poplatníků, kteří nemají k tomu odpovídající příjmy uvedené v daňovém přiznání. To byla přitom původní myšlenka v rámci hledání nástrojů v souvislosti s prokazováním původu majetku. Jdeme nyní cestou doměření daně, jestliže poplatník nedoloží, kde na majetek vzal.

Pokud by doměřenou daň neuhradil, lze sice iniciovat dražbu a majetek prodat, z výtěžku dražby se však umoří pouze částka doměřené daně a příslušenství. Suma je tvořena patnáctiprocentní daní, dvacetiprocentním penále plus úrokem, takže daňová exekuce a dražba by neznamenala, že by poplatník automaticky přišel o všechno. Uvažujeme však o vyšším penále, které by zatajení příjmů sankcionovalo.

Teď tedy zvažujeme možnosti v rámci přípravy zákona o prokazování majetku. Musí ale mít své hranice, které respektují principy daňového řízení. Například nemůžeme po poplatnících chtít, aby prokazovali původ majetku nějakých třeba 30 let zpět. Nechceme ani zavádět plošné majetkové přiznání.

Hledáme ovšem mezery, abychom omezili možnosti úniků. Teď nemáme na stole žádné definitivní postupy. Jsme ve fázi tvorby věcného řešení. Jsem ale přesvědčena, že pokud majetek daný subjekt někde ukradl, tak by primárně neměly být použity daňové nástroje, ale zafungovat by v takových případech mělo především trestní právo. Policii se podle statistik už nyní více daří zajišťovat majetek z tohoto typu trestné činnosti, a to je dobrá zpráva.

Poslanci rozpočtového výboru schválili novelu zákona o dani z příjmu, ze které vyplývá, že poplatník musí nahlásit velké příjmy osvobozené od daní, přesáhnou-li pět miliónů korun. Proč?

Panuje obecné přesvědčení, že finanční úřady mají k dispozici informace o veškerých příjmech daňových subjektů, nicméně tomu tak není. Poměrně velký okruh příjmů nepodléhá povinnosti je zdanit a kvůli tomu o nich finanční úřad vůbec neví. Tato skutečnost je pak běžně zneužívána v situacích, kdy se finanční úřad ptá na původ prostředků, ze kterých poplatník pořídil svůj majetek.

Návrh novely zákona o daních z příjmů proto u osvobozených příjmů značného rozsahu, tedy u každého jednotlivého příjmu ve výši alespoň pěti miliónů korun zavádí povinnost tento příjem finančnímu úřadu oznámit. Rozhodně se nejedná o majetkové přiznání ani nic podobného. A už z výše částky je zjevné, že se dotkne poměrně výjimečných situací.

Krácení daně je nejvýnosnější trestný čin
Z hlediska výše hlášených škod vede krácení daně s přehledem každoročně tabulku trestných činů; dalece přesahuje podvody, tunelování či krádeže aut.
Za posledních pět let policie eviduje trojnásobný vzestup nahlášených škod u trestného činu krácení daně. V roce 2009 řešila 570 těchto případů, u nichž byla vyčíslena celková škoda na 2,8 miliardy korun, přičemž zpět se z toho policii nepodařilo zajistit ani korunu.
Za loňský rok už policie měla v řešení přes 1100 kauz krácení daně, u nichž byla celková škoda vzniklá státu vyčíslena již na 6,8 miliardy korun. Z toho se podle policejní statistiky podařil zpětně zajistit 1,5 miliónu korun.
To, co má policie na stole, je ale jen drobný zlomek skutečných daňových úniků a pohledávek. Jen celkový objem kumulovaných daňových nedoplatků evidovaných na všech finančních úřadech v ČR dosáhl loni 148,9 miliardy korun. Největší podíl na tom má DPH. Zdroj: Policie ČR, Finanční správa

Kam chcete napřít největší sílu v boji proti daňovým únikům?

Je to kombinace opatření. Jedním z nich je tým Kobra, jenž se zaměřuje na organizovaný zločin v únicích na DPH a spotřební dani. Provádí jednorázové zásahy, často ve stovkách miliónů korun. Je to i demonstrace schopnosti státu aktivně bránit jeho příjmy.

Navíc v těchto kauzách nejde jen o prosté krácení daně, ale vyloženě o vytahování peněz ze státního rozpočtu. U daňových úniků na DPH se obecně hovoří o celkové ztrátě kolem sto miliard ročně.

Nemalou část z toho tvoří právě zmíněné podvody. Kobra v sobě má především tu výhodu, že kombinuje možnosti, tedy pravomoci jednotlivých složek – od finančního úřadu přes celníky až po policii. Tam, kde nemůže jeden, může druhý.

Státní zástupci sice nejsou vyloženě součástí Kobry, ale jsou v této věci velmi aktivní. Panuje snaha, aby se někteří z nich na daně specializovali, a s Kobrou tak mohli efektivněji spolupracovat. Navíc se snažíme Kobru propojovat s okolními státy, protože řetězové podvody jsou přeshraniční.

Mluvíte o tom tak, jako by se před touto vládou nic takového nedělalo.

Je třeba připomenout, že Finanční správa prošla složitou reorganizací a hlavně jí přibylo se vstupem do EU tolik agendy navíc, že více úředníků bylo pak vázáno na zpracovávání běžné administrativy. Na toto papírování se brali z oddělení majících na starost daňové kontroly a vymáhání. Teď je proto potřeba pečlivě nastavit řadu procesů, finanční správu stabilizovat a v rámci nové struktury posílit její funkčnost.

Je očividné, že mnoho obchodníků nepřiznává tržby. Jak daleko jste s myšlenkou zavedení centrálního úložiště všech tržeb v maloobchodě?

Připravujeme zákon o elektronické evidenci tržeb a konkrétní parametry systému s tím, že když vše půjde tak, jak si představujeme, tržby by byly centrálně evidovány na datovém úložišti ministerstva financí od roku 2016. Evidována by zde byla každá tržba před tím, než bude vystavena účtenka. Zatím tu myšlenku podporují i stavovské organizace živnostníků. Nebudeme je totiž zatěžovat nutností pořizovat si nějaké certifikované registrační pokladny, systém by měl být otevřený a technické řešení co nejjednodušší.

Důvodem je to, že i fiskální paměti registračních pokladen lze snadno obejít, jak se ukazuje například v Maďarsku. Centrální úložiště tržeb by fungovalo jednoduše tak, že vy zaplatíte, informace o platbě se zaeviduje na servery ministerstva financí a vygeneruje se z toho kód, jenž se obratem pošle zpět obchodníkovi.

Kód pak bude vytištěn na účtence. Motivovat spotřebitele k tomu, aby u obchodníků vyžadovali účtenky, můžeme například vyhlášením účtenkové loterie.

Ještě nevíme, zda by to dělalo ministerstvo financí, nebo vybereme za tím účelem v soutěži nějakou loterijní společnost.

Účtenková loterie bude jistě šok pro majitele menších asijských samoobsluh a večerek. Například hned naproti finančnímu úřadu v Praze ve Štěpánské ulici v nově otevřené večerce mi před třemi týdny vydali účtenku s datem 1. ledna 2000, kde místo položek bylo uvedeno jen DEPT01. Jak je donutíte k tomu, aby byli napojeni do centrální evidence tržeb?

Jako každého jiného. Kontrolami a podněty od spotřebitelů i od konkurence. Byla bych ráda, kdyby tento typ kontrol prováděla i celní správa, protože je to uniformovaná, ozbrojená složka, mající přece jenom autoritu. Pokud by evidenci tržeb nezavedli, tak jim zkrátka provozovnu uzavřeme.

Potřebujeme udržet malé české podnikání a jsem přesvědčena, že evidence tržeb mu prospěje, aby všichni obchodníci s potravinami a podnikatelé v pohostinství i v dalších službách měli skutečně rovné podmínky.

Evidence tržeb by byla i pro hospody?

Ano. Já osobně jsem zastáncem plošného zavedení. Nicméně jedná se o politické rozhodnutí, které nemohu předjímat.