„Je to poprvé, co průmyslovou turbínu nepohání energie ze spalování uhlí nebo jiných paliv, ale ze štěpení atomových jader uranu,“ informovala 1. července 1954 krátká zpráva TASS. Následujícího dne začal proud z jádra pohánět průmyslové a zemědělské provozy v okolí města ležícího sto kilometrů jihozápadně od Moskvy.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Šéf projektu, otec sovětské atomové energetiky Igor Kurčatov nedokázal skrýt radost, že vše zafungovalo tak, jak mělo. Jeho tým nejenže vytvořil dosud nevyzkoušené zařízení, navíc to zvládl za velmi krátkou dobu. Budova, jež zvenčí zdaleka nepřipomíná jaderné elektrárny, jak je známe dnes, byla včetně veškerého vybavení dokončena za tři a půl roku.

Areál projektoval  potomek českého  emigranta Dolležal

Lví podíl na tom měl i hlavní konstruktér Nikolaj Dolležal, potomek českého emigranta, v 30. letech politický vězeň a po válce jedna z největších kapacit jaderného odvětví.

Kanálový reaktor s grafitovým moderátorem AM-1 (zkratka znamená Atom mirnyj – mírový atom) měl při spuštění výkon 1,5 MW, který pak vystoupal na maximálních 5 MW. Pro srovnání: každý z reaktorů Temelína dnes vyrobí 1055 MW.

Přestože se tento již nevyráběný typ reaktorů kvůli své nestabilitě potýkal s problémy, v Obninsku fungoval téměř půlstoletí bez vážnějších potíží. Vybavení elektrárny včetně bezpečnostních systémů sice zůstávalo až do ukončení provozu 29. dubna 2002 většinou původní, fungovalo ale naprosto spolehlivě. „Elektrárna byla vypnuta z ekonomických, a nikoli z technických důvodů,“ shrnula Inna Mochirevová, pracovnice muzea, v něž byla obninská elektrárna přeměněna.

Hosty byli Gagarin, Žukov i Ho Či Min

Mochirevová v budově, která je součástí střeženého objektu, teď čas od času provází exkurze, často i významné hosty. Ti ostatně do Obninsku jezdili už od 50. let. Po provozu jaderné elektrárny se tak procházeli Jurij Gagarin, maršál Žukov i vietnamský vůdce Ho Či Min.

V pamětní knize se zachoval i zápis, který tam zanechali diplomaté čs. ambasády v Moskvě. Z elektrárny byl po zastavení štěpné reakce vyvezen reaktor a palivo, jinak vše zůstalo na místě – včetně grafitu, kvůli němuž se i dnes v reaktorové šachtě musí měřit úroveň radioaktivity.

Zůstala i část zaměstnanců. Žijí stále tři lidé, kteří byli v roce 1954 při spuštění elektrárny, jeden z nich stále pracuje jako poradce ředitele komplexu. Hlavní inženýr Jevgenij Uljanov v obninské elektrárně působí už čtyři desetiletí. V reaktorové hale ukazuje, jak se spouštěly palivové tyče do aktivní zóny nebo kde jsou průhledy z olověného skla chránící před případnou zvýšenou radiací. I on potvrzuje, že s bezpečností v Obninsku potíže nebývaly. „K mimořádným situacím docházelo – jistě, přestalo něco fungovat a zastavil se reaktor. Bezpečnost ale nebyla ohrožena nikdy,“ zdůrazňuje šedovlasý muž.