Vltavská voda se z nádrže Hněvkovice do temelínské elektrárny dostává dvěma potrubními trasami.

Každou vteřinu přivaděčem protečou přibližně dva kubíky vody. Přitom musí překonat výškový rozdíl 130 metrů. Právě umístění v nadmořské výšce 510 metrů, jak připomněl Sviták, chrání elektrárnu před velkou vodou.

Potvrdilo se to v roce 2002, kdy jen v Týně měla Vltava čtyřicetkrát větší průtok než normálně a město vzdálené pět kilometrů od Temelína bylo povodní citelně zasaženo. Pro elektrárnu však rozvodněná Vltava nebyla problém a elektřinou dál zásobovala pětinu Česka.

Plocha potrubí jak tři náměstí

Nyní čeká oba přivaděče postupně rozsáhlá obnova za více než sto miliónů korun. Ochranná vrstva se bude nanášet na vnitřní povrch potrubí, což je v přepočtu plocha tří hektarů, což pro lepší představu odpovídá velikosti tří českobudějovických náměstí Přemysla Otakara II.

„Vnitřní povrch vyčistíme a pak na něj nastříkáme nový ochranný povlak. Životnost se prodlouží až na padesát let. Rekonstrukcí projdou i vzdušníkové a kalníkové šachty, které jsou na trase,“ vyjmenoval hlavní práce během rekonstrukce Luděk Honsa, který za projekt zodpovídá.

Upřesnil, že klíčové práce se odehrají přímo uvnitř potrubí, které se nachází minimálně jeden a půl metru pod zemí.

Pracovníci se do něj dostanou speciálně zřízeným vstupem. Po celé trase jich postupně vznikne dvacet a budou od sebe vzdáleny přibližně 300 metrů a chránit je bude plot.