Při nástupu do funkce jste uvedl, že mezi vaše priority budou patřit energetika a podpora zaměstnanosti a růstu prostřednictvím investic. Jaká konkrétní opatření hodláte prosadit?

Cítím při příchodu na úřad pokoru v tom smyslu, že jsem si vědom toho, že některé věci musí mít kontinuitu. Ta je zapotřebí u energetické politiky. To, že by někdo vymyslel úplně jinou energetickou politiku, je nerealistické, i když některé postupné změny jsou vždy možné.

Na druhé straně v některých oblastech bych chtěl mít silnou diskontinuitu, a to především ve vztahu k CzechInvestu, podpoře zahraničních i domácích investic, protože tam se od nástupu pana ministra Římana dělalo vše pro marginalizaci té instituce. Jednalo se třeba o její zahlcení jinými úkoly.

Proto jste odvolal šéfa agentury?

Provedl jsem personální změny, které jsem považoval za nutné. Nejhorší situace byla za ministra Kuby, kdy si to chtěl tehdejší ředitel takovým tichým způsobem zprivatizovat. To bylo ostudné. Zastavil to až pan ministr Cienciala, který do čela CzechInvestu jmenoval pana ředitele Piechu, a ten instituci stabilizoval.

Pan Piecha je ale přece jen spíš úředník než člověk pro vztah s byznysem. Proto jsem se s ním dohodl, že se vrátí na ministerstvo, a vedením CzechInvestu jsem zatím pověřil pana Votrubu a děláme výběrové řízení na generálního ředitele.

Pokud by se našel jednoznačný kandidát typu Martina Jahna, jsem připraven po debatě se zainteresovanou veřejností, tedy především Svazem průmyslu a dopravy, a konzultaci s premiérem jmenovat jej rovnou. Tu jistotu ale nemám, a proto musí být výběrové řízení.

Měla by to být instituce orientovaná na byznys, protože podporu investic nemůže dělat přímo ministerstvo. To je příliš velký úřad, což je na některé věci správné, ale na chod organizace, která je na půli cesty mezi státní správou a byznysem, je CzechInvest ideální.

Co by mělo být výsledkem?

Výrazné posílení zahraničních investic v České republice. Problémů je ale řada. Dostali jsme se do nešťastné situace, kdy máme menší prostor pro pobídky, než mají naše sousední země Polsko a Slovensko.

Nyní probíhá boj o jednu velkou korejskou investici, poslední dvě zvažované lokality jsou Česká republika a Polsko a samozřejmě nadnárodní firmy, když vyhodnocují atraktivitu jednotlivých lokalit, dělají multikriteriální optimalizaci, kdy i takové věci zohledňují.

O jak velkou investici by mělo jít?

Hovoříme o investici, která by nejspíš přesáhla jednu miliardu eur (27 miliard korun), to už jsou velmi významné peníze. Velmi pozitivní dopad by měla i na zaměstnanost.

Jaký je zvažovaný region a v jakém odvětví investor působí?

Odvětví uvést zatím nemohu, přišel by ale pravděpodobně do severních Čech. Máme dvě oblasti ve strukturálních problémech, a to severní Moravu a severní Čechy. Jsem relativně větší optimista ohledně severních Čech, protože do této lokality mohou manažeři dojíždět z Prahy.

To je významná okolnost, protože při rozhodování firem o tom, kam investici umístí, ovlivňuje manažery i kvalita života, a je pro ně příjemnější bydlet třeba v pražských Nebušicích než na Ostravsku. Je to jeden z parametrů, který bych nepovažoval za úplně bezvýznamný.

Hovořil jste o kontinuitě v energetické koncepci. Měl by se dostavět Temelín?

Jsem pro dostavbu Temelína. Už jen proto, že jsem jihočeský poslanec a voliči tam vidí v okolí Temelína pozitivní dopady toho, že tam funguje takový významný podnik. Na straně druhé to, o čem musíme vést debatu, je, aby to bylo za nějakých přijatelných podmínek.

Když se podíváte na výzkumy mínění poslanců, je tam lehká schizofrenie. Většinově jsou pro dostavbu Temelína, ale nechce se jim do garancí cen. Budeme jednat o tom, zda se najde metoda, aby dostavba Temelína nebyla příliš velkým rizikem pro daňového poplatníka nebo koncového spotřebitele. V praxi to znamená, že se elektrárna nebude stavět v původně plánovaných termínech, ale o něco později.

Premiér Sobotka garanci ceny odmítl, jaká je jiná možnost zajištění?

Rozumím vedení ČEZ, které má odpovědnost nejen za 70 procent akcií státu, ale i držitelům zbývajících 30 procent akcií. Minoritní akcionáři sice nemohou rozhodnutí ČEZ přehlasovat, ale mohou firmu žalovat. A ČEZ za svá rozhodnutí ručí veškerým majetkem. Proto se jim rozhodnutí, u něhož hrozí, že bude ztrátové, moc nelíbí. Garance cen by to pro orgány ČEZ řešila, protože buď by se výstavba vyplatila, anebo by to zaplatili spotřebitelé.

V zásadě jsou dvě možnosti: buď to zaplatí daňoví poplatníci, nebo spotřebitelé.

Jste zastáncem prolomení těžebních limitů?

Prolomení rozděluju na prolomení s malým „p“ a s velkým „p“. To malé, kdy se nejedná o zbourání domu, kde někdo bydlí, si představit dovedu. Prolomení s velkým „p“ si dovedu představit jen obtížně a nejdříve by jej museli schválit lidé v krajském referendu. Myslím, že spíše by se to mělo udělat tak, aby byly demolice obcí vynechány i za cenu toho, že se toho vytěží o něco méně. Dá se těžit hodně uhlí i bez bourání Horního Jiřetína.

Pojedeme tam s panem Babišem hovořit se všemi zainteresovanými stranami, jak se zástupci těžařů a jejich odborářů, tak se zástupci Mostu, Litvínova a dalších obcí.

Jaký bude osud dolu Paskov?

Nechal jsem si předat memorandum od mého předchůdce a jde to směrem, který bych si rovněž představoval. Bylo by to tak, že by OKD ještě dva roky těžilo, a potom by stát důl za korunu odkoupil. Musí se to ale například notifikovat v Bruselu, protože když stát odkoupí důl za korunu, tak to něco bude stát. Přebereme zaměstnance, budeme muset těžbu utlumit a zavřít. Nedovedu si ale představit, že by měly být přímé dotace do OKD nebo NWR, abychom platili chybná byznysová rozhodnutí.

Celý rozhovor s Janem Mládkem najdete v sobotním vydání deníku Právo.