„V České republice z půl miliónu lidí bez práce bere podporu v nezaměstnanosti kolem 120 tisíc, ostatní jsou dlouhodobě nezaměstnaní, žijí ze sociálních dávek. Prakticky polovina lidí nad padesát let nemá práci,“ řekl Právu ekonom Jaroslav Ungerman.

Severská inspirace

Přitom řada firem současně marně shání kvalifikovanou pracovní sílu. Vlivem celkového stárnutí evropské populace bude za pár let představovat generace 50+ třetinu obyvatel.

Pokud většina této části populace nebude pracovat, důchodové a sociální systémy se ocitnou v problémech, upozorňují ekonomičtí analytici.

Prodloužení věku odchodu do penze a současně maximální zaměstnanost jsou podmínkou, aby se ve většině zemí EU penzijní systémy nedostaly do kolapsu, udržel se sociální stát a utlumil tlak na sociální systém.

Starší lidé, kteří nepracují, i když by měli a mohli, totiž zvyšují tlak na výplatu sociálních dávek, zvyšují výdaje sociální a zdravotní péče.

Severské země, jako jsou zejména Norsko a Švédsko, jsou ale příkladem, jak by měl vypadat trh práce pro osoby ve věku nad padesát let. Právě ony totiž patří tradičně mezi ty, kde se daří udržovat vysokou zaměstnanost.

Nejprve se propouštějí starší

V Česku se při poklesu zakázek ve firmách nejčastěji propouštějí právě lidé 50+ a zejména ženy. V Norsku je to naopak. Nejdříve se propouštějí ti, kteří mají ve firmě odpracován nejmenší počet let. Není to dáno předpisem, ale určitou společenskou dobrovolnou dohodou.

V Česku není ojedinělý názor, že pracovníci po padesátce již nejsou flexibilní, jsou nepřizpůsobiví novým technologiím, nejsou schopni podat odpovídající výkon, příliš preferují rodinu, jsou nemocní atd. Personalisté v norských firmách jsou ale jiného názoru. Je to výsledek dlouhodobé a dobrovolné spolupráce státu, jeho orgánů s personalisty, managementem a podnikovou sférou.

Spolupráci ale logicky předcházela reforma celoživotního vzdělávání, rekvalifikací atd.

Lidé v Norsku většinou odcházejí do penze po dosažení 65 let. Podnikatelé jsou při zaměstnávání lidí 62+ daňově zvýhodněni. Svoji roli hraje však především to, že firmy o své starší spolupracovníky pečují, mají dobrovolně připravené plány aktivního stárnutí.

V Norsku není stanovena obecně závazná hranice odchodu do penze, platí ale, že po dovršení 70 let je možné jednostranně ukončit pracovní poměr ze strany zaměstnavatele.

Lidé ve vyšším věku nejsou kráceni nejen v kariérním postupu, ale ani na platech, mají tedy zájem ve firmě zůstat co nejdéle. Programy aktivního stárnutí zahrnují podporu udržení dobré zdravotní kondice, boj proti syndromu vyhoření, celoživotní vzdělávání a rozvoj kariéry. Firmy starším pracovníkům poskytují i delší dovolenou či kratší pracovní dobu. Výměnou od nich dostanou odpovídající výkon, loajalitu, využití zkušeností a nasazení pro firmu v dobách, kdy se nedaří.

Odklad odchodu do penze ve Finsku je podpořen zvýšením důchodu. Flexibilní důchodový systém zavádějící hranici v rozmezí 63–68 let přináší s sebou pobídky pro prodloužení setrvání starších osob v zaměstnání. Ve Finsku funguje program pro starší pracovníky zaměřený na vzdělávání pro lidi ve věku 45 až 64 let.

Komplexní služby

Nejde však jen o podmínky v práci. Aby starší generace byla aktivní, schopná zaměstnání musí v zemi, jak dokazuje právě příklad severských zemí, fungovat dobrý zdravotní systém, včetně preventivních programů a ochrany zdraví na pracovišti.

Patří sem i dostupné bezpečné bydlení, možnost snadného dojíždění do zaměstnání, cenově dostupné služby. Význam má samozřejmě i celková společenská atmosféra, která je ke starším lidem vstřícná, což zase zpětně posiluje jejich sebevědomí a aktivní zájem se stále vzdělávat. Poměrně široká je i nabídka uplatnění pro lidi se sníženou pracovní kapacitou, flexibilní pracovní doba, práce na dálku atd.