NSS se už dříve zabýval problémem firmy, která provozuje elektrárnu v Hulíně a kvůli solárnímu odvodu docházelo k její postupné likvidaci. První senát zvažoval i možnost úpravy výše daně, podle nového usnesení by se však v takovém případě otevřel velmi těžko kontrolovatelný prostor pro libovůli správce daně. Rozšířený senát proto dospěl k závěru, že jediným řešením v takové situaci je institut prominutí daně.

Šestadvacetiprocentní solární daň v minulosti přezkoumával Ústavní soud a ponechal ji v platnosti. Zároveň ale doporučil zohledňovat, zda odvody v konkrétních případech nemají na podnikatele rdousící efekt. "Členové rozšířeného senátu v usnesení připomněli, že Ústavní soud neshledal zavedení solárního odvodu samo o sobě protiústavním s výhradou, že rdousící efekt odvodu na konkrétního výrobce je nutno ve výjimečných a odůvodněných případech připustit," uvedla Dostálová.

Verdikt je zlomový

Desítky solárních firem se likvidační dopad pokoušely doložit v řízeních před finančními orgány a v následných žalobách. Žádná dosud neuspěla, podněty zamítal také Nejvyšší správní soud. Současný verdikt je důležitý jak pro solární firmy, tak pro státní pokladnu.

Šestadvacetiprocentní solární daň pro solární elektrárny uvedené do provozu v letech 2009 a 2010 schválili poslanci na konci roku 2010. Platit měla tři roky. Letos ale Sněmovna její platnost prodloužila pro elektrárny uvedené do provozu v roce 2010, snížila ovšem její sazbu na deset procent.