Solární panely podléhají podobnému režimu jako kterýkoliv jiný elektroodpad a jejich majitelé tak musí zajistit budoucí ekologickou likvidaci.

U novějších panelů je stejně jako např. u ledniček nebo rádií poplatek za likvidaci zahrnut v ceně, u těch kupovaných do loňského roku ale mají majitelé povinnosti peníze na jejich recyklaci odvést zpětně.

Ve hře je sto miliónů

A právě ČEZ, který provozuje 125 megawattů výkonu solárních elektráren, musí do správy jednoho z recyklačních systémů vložit více než sto miliónů korun.

„Abychom si mohli být jisti správností naší volby, máme za sebou kolo jednání se zástupci veškerých v tuzemsku existujících kolektivních systémů pro recyklaci fotovoltaických panelů. Aktuálně stále analyzujeme jejich nabídky a finální rozhodnutí bychom učinili v průběhu srpna,“ řekl k tomu Právu mluvčí ČEZ pro oblast obnovitelných zdrojů Martin Schreier. Zároveň dodal, že společnost si s největší pravděpodobností vybere jeden z již fungujících systémů.

Původně se totiž v zákulisí spekulovalo, že by si ČEZ mohl recyklační systém založit sám. Podle Schreiera už firma pracuje se zúženým výběrem, konkrétnější ale být odmítl.

Povinnost zajistit si ekologickou likvidaci solárních panelů na konci jejich životnosti ukládá jejich majitelům zákon. Za každý kilogram panelů musí během následujících pěti let složit na účet licencovaných recyklátorů 8,50 koruny.

Cenu určuje na poslední chvíli vydaná vyhláška ministerstva životního prostředí a podle většiny odborníků je tato částka nadsazená.

Většina provozovatelů tzv. kolektivních systémů na odběr vysloužilých panelů proto slibuje, že náklady na ekologickou likvidaci detailně vyúčtuje a případné přeplatky klientům vrátí.

Polovinu trhu ovládly dva systémy

Licenci na nakládání s vysloužilými solárními panely má v současné době šest kolektivních systémů a v lovu na klienty jsou doposud nejúspěšnější Asekol Solar s téměř 620 „podepsanými“ megawatty a systém REsolar, který má pod smlouvami přes 600 megawattů výkonu.

Jen tyto dvě společnosti tak budou mít ve správě od solárníků zhruba jednu miliardu korun, tedy polovinu z celého koláče.

Zatímco za systémem REsolar stojí sami velcí provozovatelé solárních elektráren, Asekol Solar je dceřinou společností zavedeného zpracovatele elektroodpadu Asekol. Divizi určenou pro budoucí odběr solárních panelů přitom šéfuje Miloslav Kužela, bývalý manažer a také spoluvlastník firmy Moravia Energo.

Ta se do širší povědomosti dostala zejména v souvislosti se zbohatnutím soc. dem. expremiéra Stanislava Grosse, který na jejích akciích vydělal zhruba 80 miliónů korun. Společnost obchodující s elektřinou následně zkrachovala a zůstaly po ní více než dvě miliardy dluhů.

Prokurista Asekolu Solar Karel Krejsa v této souvislosti Právu řekl, že Kužela na post ve vedení kolektivního systému usedl po úspěšném absolvování výběrového řízení.

„Pan Kužela nebyl nikdy z ničeho obviněn. Pro nás je důležité, že jde o velmi kvalitního manažera se zkušenostmi z mnoha oblastí včetně energetiky,“ řekl Právu Krejsa. Zároveň dodal, že Kužela je ve funkci výkonného ředitele společnosti, nikoli ve funkci statutárního zástupce. Klíčová rozhodnutí včetně správy finančních prostředků tak podle něj podléhají schválení jednatele společnosti.

Pokuty až 50 miliónů

Ministerstvo životního prostředí podle svého mluvčího Matyáše Vitíka nemá informace o tom, kolik solárníků si už některý z kolektivních systémů vybralo, nicméně podle neoficiálních odhadů jsou to zhruba dvě třetiny.

„Provozovatelé solárních elektráren, kteří nepodepsali smlouvu s provozovatelem kolektivního systému, se vystavují nebezpečí sankce ze strany České inspekce životního prostředí,“ řekl Vitík.

Pokuta může dosáhnout až padesátimiliónové hranice. Celkově je v České republice zhruba 20 tisíc provozovatelů fotovoltaických panelů.