Mechanismus řešení bankovních krizí je jednou ze součástí připravované bankovní unie. Nová pravidla pro „krizové řízení bankovních institucí“ mají po finanční krizi v roce 2008 především zajistit, aby v budoucnu mohly být banky v případě krachu uzavřeny „organizovaně“, tedy podle jasně daných kritérií. Má se tím předejít panice na trzích a zajistit, aby náklady nenesly především státy, tedy daňoví poplatníci.

Klíčovým sporným bodem je právě rozložení nákladů za zkrachovalou banku, jinak prý se v ostatních aspektech ministři dohodli již z 90 procent. „Je tam jasně nastavený postup. První, kdo zaplatí, je majitel. Až potom nastupuje nějaký národní fond a až potom nějaký evropský fond a až potom by nastupovali daňoví poplatníci,“ řekl v pátek náměstek českého ministra financí Tomáš Zídek.

Na tomto pořadí panuje shoda. Země se ale zatím nedohodly, jakou flexibilitu budou mít jednotlivé státy při rozhodování o tom, jak velké ztráty postihnou jednotlivé skupiny – majitele, akcionáře a velké střadatele.

Spory na více frontách

Německo prosazuje stejná pravidla pro všechny. Británie, FrancieŠvédsko naopak chtějí určitou flexibilitu, aby měly při řešení bankovních krizí větší prostor k manévrování. Podle Německa uniformní pravidla zaručují, že některé banky nebudou znevýhodněny.

Další linie sporu na stejné téma se projevila mezi zeměmi eurozóny a státy, které nemají euro, především Švédskem, Británií a Dánskem.

Země EU v letech 2008 až 2011 vydaly na záchranu bank asi třetinu evropského HDP, většinou ze státních fondů.