Debatu o tom, kdo má platit dluhy v eurozóně, znovu rozvířila nedávná studie Evropské centrální banky (ECB). Z ní vyplynulo, že domácnosti v Německu, hlavním ručiteli za pomoc zadluženým zemím, jsou v průměru mnohonásobně chudší než ve státech krizí postižené jižní Evropy. [celá zpráva]

Větší podíl bohatých na řešení ekonomických problémů v zemích jako Kypr nebo Řecko požaduje třeba německý ekonom Peter Bofinger. „Bohatí by tam museli například během deseti let odevzdat část svého majetku,“ navrhuje. Za vzor dává přístup Němců po druhé světové válce, kteří v rámci takzvaného vyrovnání dluhů uvalili na majetnější obyvatele po dobu 30 let vyšší odvody.

Tento postup považuje Bofinger za vhodnější, než aby náklady za záchranu státu nesli drobní střadatelé, jako se to stalo naposledy na Kypru. „Vynalézaví boháči z jižní Evropy vždycky dostanou své peníze do bank na severu Evropy a zabrání tak přístupu k nim,“ doplnil.

Vyšší výdaje a nové daně

Stejný názor má podle Spiegelu i bruselský ekonom Guntram Wolff. „Bez zvýšení výdajů a zavedení nových daní se většině krizí postižených zemí obrat nepodaří,“ soudí. „Záchrana eura by byla dovedena do absurdna, kdyby nakonec srovnatelně chudší průměrná německá domácnost měla chránit řecké superboháče před vyššími daněmi,“ dodal.

Větší zapojení movitých obyvatel do hospodářské obnovy Řecka by uvítali i tamní ekonomové jako Lois Labrianidis z univerzity v Soluni. „Velký problém je ale neplacení daní a ukrývání peněz do zahraničí. A tím nemyslím majitele trafik, kteří nedávají účtenky za krabičku cigaret,“ uvedl. Labrianidis však postrádá politickou vůli a některá opatření jako vytvoření registru majetku. „Nevidím žádnou politickou vůli po honu na peníze,“ poznamenal.