Třicátníci žijící u rodičů představují nový jev současnosti, potvrzují sociologové. Důvodů, proč nejen v Česku, ale po celé Evropě roste počet mladých lidí, kteří i v dospělosti žijí se svými rodiči, je celá řada. Rozhodně ale nejde jen o takzvané mamánky, kterým se nechce začít starat se o sebe a žít samostatně.

„Já bych se z domova odstěhoval už dávno a rád. Od osmnácti ale nemám stálou práci,“ uvedl třicetiletý elektromontér Karel.

„Dělám rok dva, pak firma skončí nebo nemá zakázky. Proto si neberu hypotéku na vlastní byt. Jednak bych ji nedostal, ale i kdyby, jak bych platil dvacet nebo i více let pravidelné splátky? Bojím se najmout si i samostatný byt, nechci se totiž zadlužit. A tak, dokud to jde, žiji s rodiči. Pochopitelně zatím nepočítám s tím, že bych jim do jejich dvoupokojového bytu přivedl nějakou nevěstu a děti. Tak zůstávám sám,“ poznamenal Karel.

Podle aktuálních statistik je v Česku bez práce zhruba třetina mužů ve věku 25 až 29 let.

Panika ze samostatnosti

Jak ale upozorňují psychologové, za neochotou opustit rodné hnízdo bývá někdy i obyčejná lenost, pohodlnost či sobectví, ale také strach z převzetí odpovědnosti.

Takovým „dospělým dětem“ nahrává i to, že podle studie Mezigenerační solidarita vydané Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí (VÚPSV) zhruba třetina matek je odhodlána poskytovat materiální i jinou pomoc svým dětem tak dlouho, dokud budou moci.

"Svůj podíl na tom mají ,opečovávající‘ maminky, které se ve svých dětech vidí, umetají jim cestičky a snaží se je všemožně ochránit před nástrahami života. Někdy nelibě vidí i to, když se okolo jejich syna točí ještě jiná žena, jeho vrstevnice,“ uvedla socioterapeutka Marie Macháčková. „Prostě dětem nedovolí dospět,“ dodala.

Máma dobře vaří, nemusím se prakticky o nic staratdevětadvacetiletý Petr

Život u rodičů bez povinnosti platit nájem, s pravidelnou a bezplatnou domácí stravou a bez starosti o praní a žehlení oděvů a prádla, má pro mnohé bezpochyby své kouzlo.

„Když bydlím doma, stihnu bez problému vše, co mne baví. Mohu jít hrát basketbal či s kamarády, kdy chci, vrátit se také, když chci. Máma dobře vaří, nemusím se prakticky o nic starat,“ řekl 29letý Petr.

„Tak mohu studovat již druhou vysokou školu, stále se totiž nemohu rozhodnout, co chci dělat. Když nemám výdaje s provozem domácnosti, snadno vyžiji s tím, co vydělám jako počítačový grafik,“ dodal.

Nic se ale nemá přehánět. Život doma „přes čas“ má podle psychologů i své záporné stránky. Takový člověk se nenaučí, a tudíž neumí žít ve vztahu s partnerem či partnerkou. Je zvyklý na to, že mu stále někdo slouží, aniž by za to cokoli očekával či požadoval. Upřednostňuje také svoje zájmy a potřeby, ať to stojí, co stojí – často i na úkor toho druhého.

Objevují se i případy, kdy si dospělé děti bezplatný servis rodičů vynucují citovým vydíráním typu: zůstanete na stará kolena sami. V  extrémních případech si pak podporu a péči „zajišťují“ pohrůžkami a fyzickým násilím.

Podle zjištění Eurostatu bydlí společně s rodiči téměř polovina mladých Evropanů mezi 25 a 34 roky. Podle deníku The Guardian v bytě s rodiči bydlí 1,6 miliónu mladých Britů. Hlavně však z toho důvodu, že si vlastní bydlení nemohou dovolit. Naopak ve Spojených státech, ale i v severských evropských zemích je zvykem, že rodiče svého potomka, aby se naučil starat sám o sebe, „vyexpedují“ z domova už ve věku kolem osmnácti let.

V jižní a východní Evropě ale u rodičů dosti dlouho bydlí a žije podstatně víc mladých lidí. Podle analýz Evropské komise se tento jev vyskytuje častěji v těch zemích, které mají vážné ekonomické problémy. Platí to například o Španělsku.