Článek
Soud tak podpořil malou severskou zemi v několikaletém sporu s vládami Británie a Nizozemska. Ty se po krachu islandských bank v roce 2008 rozhodly nahradit svým občanům ztracené vklady u Icesave, internetové pobočky banky Landsbanki, a poté žádaly po Reykjavíku, aby jim tyto peníze nahradil.
Islandské vlády vyšly oběma zemím vstříc i přes argumenty expertů, že Británie a Nizozemsko nemají na náhradu právní nárok. Islanďané však ve dvou referendech z let 2010 a 2011 i přes nátlak Londýna a Amsterodamu návrhy smluv o náhradě odmítli. Obě země pak podaly na Island žalobu u soudu ESVO.
Británie a Nizozemsko žádaly po Islandu zaplatit pět miliard dolarů (zhruba 95 miliard korun) a náhradu označovaly za nezbytný krok ke zlepšení islandské pozice v jednáních o vstupu do Evropské unie, k oživení jeho ekonomiky z hluboké krize a k obnovení islandského přístupu na mezinárodní kapitálové trhy.
Island se po desetiletí prudkého rozvoje v roce 2009 kvůli pádu bank ocitl v hluboké finanční a ekonomické krizi. O dva roky později nicméně úspěšně dokončil záchranný program vedený Mezinárodním měnovým fondem a vrátil se na dluhopisové trhy.