Soudci ale současně upozornili, že celníci si musí v takových případech počínat uvážlivě a soustředit se na to, jestli se skutečný vlastník auta nějak na deliktu podílel.

ÚS se otázkou zabýval na základě případu ze severu Moravy. Celníci tam v roce 2005 zastavili dodávku s více jak dvěma tisíci litry etanolu bez příslušných dokladů a rozhodli o propadnutí auta. S tím ale nesouhlasil majitel a argumentoval tím, že auto pouze pronajal jiné osobě a neměl na jeho využívání žádný vliv. Obrátil se proto na soud a kauza doputovala až k Nejvyššímu správnímu soudu, který navrhl ÚS, aby pasáž o zabavování aut v příslušném zákoně označil za protiústavní.

Ústavní soudci sice návrhu nevyhověli, ale zdůraznili, že se celníci musí pečlivě zabývat tím, jestli skutečný vlastník nějak participoval na spáchání deliktu a pokud ne, musí mu zajištěné auto vrátit.

„Celní orgány prostě nemohou vyslovit propadnutí dopravního prostředku vlastníkovi, který sám nijak nezavinil spáchání daňového deliktu,“ vysvětlil soudce Stanislav Balík. Celní úřady se nemohou podle soudce obávat používat tzv. princip správního uvážení. Věc si musejí prošetřit a spravedlivě ji posoudit, což je zcela obvyklý postup. Napadený zákon byl už před časem novelizován a při jeho úpravách byly už možnosti celníků rozhodovat o propadnutí vozidel omezeny.