Na sKartu si lidé z bankomatů vybrali už přes 120 miliónů korun

Není. Zatím jsme nevěnovali žádnou velkou energii na marketing nebo podporu využívání platební funkce sKaret. Nechali jsme jejich držitele, ať si to sami osahají.

Na základě dosavadních čísel je ale o využívání platební funkce mezi držiteli sKarty zájem. Roste počet plateb kartou v obchodech. Například v listopadu bylo v nich provedeno více než 7100 plateb. Proti předchozímu měsíci to je pětkrát víc. Celkem už lidé zaplatili sociální kartou v obchodech nákupy za 4,4 miliónu korun.

Doposud si platební funkci sKarty aktivovalo 30 procent uživatelů, kterým byla přes ni vyplacena dávka. Také na výběry z bankomatů si majitelé sociálních karet zvykají rychle, i tam jde každý měsíc o několikanásobné nárůsty. Celkem si z nich vybrali už přes 120 miliónů Kč, většinu z našich bankomatů. Navíc od 1. prosince mají držitelé sKaret u našich bankomatů zdarma všechny výběry, nejen první v měsíci, což jejich atraktivitu zvyšuje.

To je otázka spíše na úřady práce. My pouze vyrábíme sKarty podle jejich požadavku. I přes diskuse v poslední době si lidé sKarty přebírají. Dosud jich bylo předáno přes 176 000 ze zhruba 246 tisíc, které jsme doteď vyrobili. Vyplaceno přes ně bylo celkem téměř 1,5 miliardy korun dávek.

Uděláme maximum, abychom ministerstvu vyšli vstříc. Zatímco dnes se průměrně denně předává na úřadech práce 3000 až 3500 sKaret, podmínky naší spolupráce jsou nastaveny tak, že jsme schopni vyrobit denně až 10 000 sKaret a dodat je na jednotlivé úřady práce do deseti dnů.

Zpoplatnění složenky není naše věc, to je věc mezi poštou a státem. Stát se kdykoliv může rozhodnout, jestli bude občanům některé služby dotovat nebo ne. S tím nemáme nic společného. My nabízíme své služby, tak jak jsme oznámili, tedy bezplatné výběry z bankomatů atd.

Stejně jako občanský průkaz někdo vyrábí a vydává ho stát, respektive obecní úřady, sKarty vydávají jako identifikační průkazy úřady práce – tedy stát.

Údaje, které dostáváme, nemají žádnou komerční hodnotu a ani je nechceme nijak využívat. Jsou to jen nezbytné údaje, které slouží k tomu, abychom mohli založit technický účet a kartu nechat vyrobit a přitom dostát ustanovení zákona o platebním styku a zákona proti legalizaci výnosů z trestné činnosti čili proti praní špinavých peněz.

Na vše se přitom vztahuje bankovní tajemství, tedy velmi přísný zákon o bankách a zákonem stanovená ochrana osobních údajů jako taková.

Nemáme žádné oprávnění ani ambici bavit se se státem o tom, jakým způsobem bude do budoucna důchody vyplácet. V době, kdy jsme systém budovali, jsme se ptali, jestli je možné nebo naopak vyloučené, aby byl jednou rozšířen i do dalších oblastí. Bylo nám řečeno, že to nelze vyloučit. Tak jsme ho takto koncipovali, aniž nás to stálo více.

Nyní jsme se o penzích nebavili. Klauzule, kterou se stát ve smlouvě zavazoval usilovat o rozšíření funkce sKarty na penze, však ztrácí opodstatnění a může být ze smlouvy vyjmuta.

V současnosti i do blízkého budoucna máme víc než dost práce a starostí se zajištěním hladkého vyplacení sociálních dávek. A to se týká 1,2 miliónu lidí, z toho 176 tisíc lidí je z našeho pohledu obsloužených, takže před námi je stále dlouhá a náročná cesta, abychom dokončili svůj závazek. Což v podstatě znamená všechny sKarty vydat a současně lidem vysvětlit, jakou mají volbu, a také aby rozuměli i tomu, jaké jsou platební výhody sKarty.

Budeme přitom samozřejmě rádi, když se ji naučí používat. Jak už jsme říkali, příjem České spořitelny je dán tím, že lidi budou platit kartou v obchodech a my od obchodníků budeme dostávat provizi.

To je opět výlučně záležitostí státu. Musíme brát samozřejmě v úvahu všeobecně sdílené výhrady vůči kvalitě související legislativy, kterou je zapotřebí nyní upravit. My jsme pouze přišli s tím, že systém můžeme doplnit o služby dalšího partnera – České pošty, a to je věc, která je vůči tomuto zákonu neutrální.

To, že se něco bude dělat se zákonem, to je věcí dohody uvnitř různých orgánů státu. My jsme pochopitelně spokojeni s tím, že systém bude uživatelsky přátelský a umožňuje to, po čem klienti hodně volali – tedy bezplatné výběry z bankomatů či změny PIN nebo přístup postižených občanů k našim přepážkám pro výběr v hotovosti, který je pro ně také zdarma. Z našeho pohledu jsme to primárně dělali tak, aby byli naši klienti do budoucna spokojeni.

Nechci na toto téma příliš spekulovat. Mohu jen konstatovat, že už dnes má stát k dispozici docela dobře koncipovaný, funkční a velmi robustní systém na výplatu sociálních dávek, ať už se dostanou k jejich příjemcům jakýmkoliv způsobem. Systém, který bude pro držitele sKaret přátelský, uživatelsky velmi příjemný a ekonomicky výhodný, jsme postavili na základě vítězství v soutěži pro stát zadarmo a je možné ho flexibilně rozšiřovat. Potvrzuje to i připojení dalšího partnera do systému. V případě potřeby státu pak můžeme samozřejmě hýbat s celou řadou parametrů.

Celý proces vzniku sKaret byl velmi bolestný, medializovaný a byl předmětem sporů nejen na politické scéně, ale i na veřejnosti. Za sebe mohu říct, že většinu z oprávněných výhrad sdílím. K výsledné podobě projektu se došlo až po dlouhé době, na základě právě těchto kritických výhrad.

Vždy tam zůstává taková nepříjemná pachuť z minulosti, k pověsti systému nepřispívá ani to, že o něm původně rozhodovali lidé, kteří na ministerstvu práce už nepracují. Když se ale podíváme na to, kam ten systém dospěl nebo dospěje během několika málo měsíců, jeho zrušení nebo omezení by nedávalo smysl. Byla by to pro všechny škoda.

Snažíme se dělat věci tak, aby sociální dimenzi vždy měly. Kdybych se měl vrátit do historie, Česká spořitelna vznikla v roce 1825 jako banka pro lidi, s nimiž tehdejší banky nechtěly mít nic společného. Spořitelny byly pro ty, kteří se živili prací. Také vymyslely tehdy neuvěřitelnou inovaci, která se jmenovala vkladní knížka. Dneska to zní legračně, ale byla to největší inovace bank v 19. století.

Až později vlastně spořitelna začala být klasickou bankovní institucí se vším všudy. Od svých kořenů se ale odtáhnout nechceme. Podnikáme tak, aby to bylo etické, sociálně přijatelné a pro společnost maximálně příznivé. Když jsme se na začátku rozhodovali o sKartě a zvažovali všechny výhody a rizika, byl to jeden z faktorů, proč jsme se rozhodli ucházet se o tento projekt. Říkali jsme si, že právě i z hlediska historie a nějakého závazku ve své historii nepovažujeme ani za možné, abychom o tuto službu pro stát neusilovali.

Obecně každý partner má z našeho pohledu své výhody, svoji specifickou kvalitu a současně představuje pro nás určitá rizika. Například na straně domácností si někdo může vzít hypoteční nebo spotřební úvěr, ale kdyby přišel o zaměstnání nebo by onemocněl, nemusel by být schopen úvěr splácet. Stejně tak firmy se mohou dostat do odbytových potíží. Když jdete do partnerství nebo klientského vztahu se státem, musíte počítat s tím, že tu jsou určitá legislativní a politická rizika. My jsme do toho šli s vědomím toho, že stát může rozjet systém, který nějaké takové problémy mít bude a může mít i své odpůrce.

Na druhou stranu nás motivovalo, že mnoho držitelů sociálních dávek, zhruba třetina, jsou klienty České spořitelny, a chtěli jsme pro ně tuto službu poskytovat. Bylo by zvláštní, kdybychom se jako banka s největším počtem poboček a bankomatů tendru nezúčastnili (mezi zájemci byly i ČSOB a Komerční banka – pozn. redakce).

Česká spořitelna je už dlouho vnímána jako stabilní a tradiční banka. Zároveň ale chceme ukázat, že jsme schopni držet krok s modernizací státní správy a přispět k ní špičkovými technologickými inovacemi. Být na špičce v inovacích v bankovním sektoru je ostatně naše strategie, například jsme jako první v ČR zavedli bezkontaktní karty.

Kdybych měl svou odpověď shrnout do jedné věty: ano, i se všemi těžkostmi a riziky, kterým jsme čelili a možná ještě čelit budeme, šli bychom do toho znovu.

Na to by mělo odpovědět ministerstvo práce, my jsme připraveni nasadit a držet jakékoliv rozumné tempo.

Zhruba tři sta miliónů korun.

Návratnost bude zřejmě delší než deset let.

Věříme, že se nám to vyplatí. Navíc, jak už jsem říkal, celý projekt je pro nás zajímavý nejen z čistě ekonomického hlediska. Jednak má svoji sociální dimenzí a také nás zaujala zmiňovaná možnost modernizace státní správy a chodu státu. Jde z našeho pohledu o strategickou investici - takovou, kterou byste normálně neudělal, protože návratnost je třeba delší než dva tři roky, což je taková rozumná návratnost v bankách. Nijak přitom nezastíráme, že obraz banky v očích veřejnosti je pro nás důležitý.

To je opět dotaz spíše na ministerstvo.

Tyto peníze se u nás neohřejí. Tam si ministerstvo nastavilo dost tvrdé podmínky, čili neposílá nám je s žádným předstihem, pouze tak, abychom je mohli lidem bezprostředně podle jmenného seznamu převést z technického účtu tam, kam si zvolili.

Navíc objem ročně vyplacených dávek ze strany státu je zhruba 80 miliard korun. Pro srovnání: my za rok zpracujeme ve svém platebním styku 6 tisíc miliard korun, čili jestli máme v České spořitelně 6000 miliard nebo 6080 miliard, to já opravdu prakticky nepoznám a říkám to s respektem, že se to týká více než miliónu občanů.

A jak už jsem vysvětlil, těch 80 miliard je v podstatě okamžitě klienty nějakým způsobem zužitkováno. Vedle toho, že se na převodním technickém účtu prostředky neohřejí, banka by nemohla nyní na této věci vydělávat ani kvůli nízkým úrokovým sazbám.

Klienti, kteří využívají platební funkce sKarty, přicházejí k našim službám přirozeně. Buď u bankomatu, nebo mohou platit na terminálech u obchodníků, případně mohou přejít na přepážku, což se týká zdravotně postižených spoluobčanů. Nemáme ale vůči nim zaměřenou jakoukoliv cílenou kampaň.

Ne, nekontaktoval. Je dobré si říct, že když stát koncipoval systém výplaty sociálních dávek, vyhlásil soutěž na dodavatele a pozval do ní banky, my jsme neměli možnost sednout si se státem ke stolu a smlouvu si společně napsat. Ta smlouva už na stole ležela a celý projekt měl jasně stanovené parametry. Možná se nakonec upravilo pár drobností, s parametry jako takovými však banka nemohla nijak hýbat. Není tedy na nás, abychom zjišťovali, co vše je za tím dál schováno a jestli ta smlouva je v souladu se zákony.

Plošné i lokální projekty pro distribuci sociálních dávek fungují např. v Itálii, Nizozemsku, Polsku, Španělsku, Rusku a v dalších státech Evropy i jinde ve světě. Některé státy úspěšně distribuují prostřednictvím platebních karet i starobní důchody, třeba Pension Card v Itálii či podporu v nezaměstnanosti, například Mississippi Card v USA.

Například v Itálii byl systém zaveden již v roce 2008 pod názvem Carta Acquisti. Na jeho spuštění stačilo pouhých pět měsíců od vzniku koncepce. Během tří let bylo vydáno přes 880 tisíc karet občanům s nízkým příjmem, penzistům i opatrovníkům dětí do tří let. Dnes je karet více než milión.

Projekt je nastaven tak, že uživatelé nemohou vybírat hotovost, ale mohou kartou platit v sítích obchodů. Svůj aktuální zůstatek zjistí na poště, v bankomatech, na webových stránkách či v některém ze dvou telefonických center, která byla pro projekt zřízena. Výhodou je i to, že řada obchodníků poskytuje držitelům těchto karet slevy – lékárny, hypermarkety, mobilní operátoři.

Také ruská karta MasterCard OneSmart Social Card má již stovky tisíc uživatelů. Příjemcem různých druhů sociálních dávek je v Rusku přibližně 70 % obyvatel, což představuje 100 miliónů lidí. Zavedení sociálních karet tak umožnilo radikálně snížit administrativní náročnost distribuce dávek a eliminovat výskyt chyb a podvodů. Ruská vláda má díky tomu navíc k dispozici spolehlivé informace ohledně poskytovaných sociálních služeb.

Protože to byla investice, tak se vlastně v hospodaření řadu let amortizuje, odepisuje. Zároveň máte nějaké výnosy, takže dopad je v zásadě nepatrný. Výsledky za letošní rok zveřejníme jako obvykle až v únoru.