Článek
Buiter mezi klady opatření EU uvádí, že rekapitalizace potácejících se bank může jít přímo od Evropské centrální banky a ne přes vlády zemí, kde sídlí. Oceňuje i to, že v Nizozemsku zvítězily proevropské strany a že německý ústavní soud dal zelenou stálému záchrannému fondu eurozóny. [celá zpráva]
ECB může také podle Buitera odkupovat vládní dluhopisy evropských zemí, jejichž výnosy jsou příliš vysoké a ohrožují tak schopnost zemí splácet svůj dluh, a upadají tak do dluhové pasti.
Buiter přesto varuje, že eurozóna zatím zůstává na půli cesty a jediným možným řešením je vytvoření bankovní nebo fiskální unie. Mnohé kroky jsou podle něj polovičaté a nevyvážené.
Například rekapitalizace banky z Evropského stabilizačního fondu má být kryta garancemi vlády, ovšem peníze jsou přímo potápějící se bance. Vlády se tak dostávají na vedlejší kolej a mohou úsilí blokovat. Buiter upozorňuje, že Německo a jeho spojenci se snaží minimalizovat roli ECB při přímé rekapitalizaci bank a platnost opatření odložit.
Státy vs. ECB
Berlín také chce, aby dohlížitelská role ECB byla omezena na malý počet velkých nadnárodních bank, i když problémy mnohdy vytvářejí skupiny menších lokálních bank.
U odkupu dluhopisů zase nelze podle ekonoma říci, jak bude fungovat, ve chvíli, kdy přijde žádost na tento odkup. Není jasné, ani za jakých podmínek k němu bude moci ECB přistoupit. To, že má ECB možnost takto intervenovat a už to párkrát udělala, nic neříká o tom, jak zareagují trhy, až přijde požadavek na tento odkup a jak se budou řešit podmínky, jimiž bude podmíněn. Španělsko, kterého by se to aktuálně týkalo nejspíš, dělá vše proto to, aby se tento krok maximálně oddálil.
Buiter varuje, že i schválené kroky mohou nakonec vést ke štěpení eurozóny. Problémem je, že ani Řecko zatím neplní podmínky, které plnit má a že zřejmě bude potřebovat v příštím roce další úvěr ve výši 10 a 15 miliard eur do konce roku 2014.
Řešením je bankovní unie
Podle Buitera je jediným řešením urychlené vytvoření bankovní unie, v níž by ECB dohlížela na všechny banky v eurozóně, panoval by tam jednotný bankovní režim a jednotný systém záruk a záchranný fond.
Bankovní unie je podle něj nutná k tomu, aby se obnovil přirozený řád v oblasti financí, který ničí zpětnovazební smyčky mezi slabými vládami a národními bankami, kdy je kapitálová kontrola de facto zamaskován jako rozumná regulace.
Podle něj je nereálná představa, že zatímco na okraji eurozóny se budou zavádět přísná úsporná opatření. ve zdravém jádru bude panovat prosperita a růst To by podle něj dokázal jedině Santa Claus a pokud jím bude ECB, která by měla svými akcemi zacelovat díry, povede to nakonec k odhodu silných členů, kteří odmítnout doplácet na nekonečné financování slabých zemí přes ECB.