Podle Issinga tímto dochází k destrukci samotných základů politické unie, tedy identifikace lidí s myšlenkou jednotné Evropy. Issing souhlasí s tím, že v dlouhodobém pohledu je politická unie v EU žádoucí. Připomíná ale, že to neznamená nic jiného než konec národních států a vytvoření skutečně evropské vlády s daňovými pravomocemi, vlády podepřené skutečným evropským parlamentem.

Podle Issinga nemůže být politická unie lékem na nynější krizi, protože dosáhnout jí v horizontu několika let je nemožné. Avšak nynější přístup politiků, to znamená prosazování dluhové a bankovní unie se slibem budoucí úplné integrace, žádnou důvěryhodnou strategií není.

Issing ukazuje nedemokratičnost nynějších návrhů na řešení krize už na myšlence eurobondů. Ty by zvýšily úroky dluhopisů zemí se zatím dobrou pověstí na finančních trzích, což by v podstatě znamenalo transfer peněz daňových poplatníků a porušení základního demokratického principu „žádné daně bez zastoupení“.

Všechny kroky, které počítají do budoucna se slibovanou politickou unií, jsou podle Issinga rozporuplné a nebezpečné. Zhroucení eurozóny nepokládá za nevyhnutelné a předkládá reálnou alternativu záchrany.