Článek
Stratégové David Woo a Athanasios Vamvakidis mimo jiné uvedli, že investoři „by mohli podcenit riziko dobrovolného odchodu jednoho nebo i více zemí z eurového bloku“. Oba stratégové, kteří při svých výpočtech využili mimo jiné poznatky z teorie her, připomněli, že jejich analýza předkládá několik překvapivých výsledků, jež by mohly zajímat i ty čtenáře, kteří jinak s jejich závěrem nesouhlasí.
Podle stratégů má Itálie jakožto třetí největší ekonomika eurozóny větší naději na dosažení řádného odchodu z eurozóny než další státy. Tomu by jí mohla napomoci zlepšená konkurenceschopnost nebo hospodářský růst.
Německu se odchod nevyplatí
Pokud jde o Německo, to má nejmenší motivaci z eurozóny vystoupit, protože by pak čelilo slabšímu růstu, případně vyšším výpůjčním nákladům. To je případ i Rakouska, Finska nebo Belgie. V rámci ekonomik postižených finanční krizí má nejmenší důvody opustit eurozónu Španělsko.
Stratégové ohodnotili i jednotlivé země v rámci toho, jak by se jim vyplatilo opustit eurozónu. Irsko a Itálie získaly průměrné hodnocení 3,5, Řecko dostalo 5,3 a Německo pak 8,5. Čím menší číslo, tím více by daná země získala svým odchodem.
Woo a Vamvakidis využívají teorii her v souvislosti s tím, že Německo by mohlo „uplatit“ Itálii, aby zůstala v bloku. To proto, že Itálie má více důvodů opustit eurozónu než Řecko. Ovšem na druhou stranu by výše „úplatku“ mohla být pro Německo příliš vysoká. „Pokud se náš závěr ukáže jako správný, mohlo by to mít negativní dopad na trhy v příštích měsících,“ varovali oba stratégové.