Článek
„Plánovaný průplav přes Nikaraguu nás neznepokojuje, konkurence je dobrá věc,“ komentoval v pondělí rozhodnutí vlády v Managui šéf správy panamského průplavu Alberto Alemán. „Není to pro nás hrozba. Jejich kanál, jestli ho postaví, bude sloužit jiným účelům a nestane se náhradou Panamského,“ ujišťoval panamský ministr zahraničí Roberto Henriquez.
Panamský kanál na jednom z nejužších míst šíje mezi Jižní a Severní Amerikou zkracuje plavbu z Atlantiku do Tichého oceánu už sto let. Teď je na hranici své kapacity, ale podstupuje modernizaci tak, aby dál zůstal branou alespoň pro pět procent světového obchodu. Nyní jím ročně propluje kolem 24 tisíc plavidel.
Myšlenka z roku 1930
Nikaragujská verze je starší, první projekty jsou z 30. let 19. století. Se 200 kilometry pevniny mezi břehy dvou oceánů je uvažovaný kanál sice více jak dvakrát delší než 82kilometrový Panamský, ale měl by mít o řád větší kapacitu. Navíc skoro tři čtvrtiny na atlantické straně už existují – řeka San Juan a jezero Cocibolca čili Nicaragua. Stačí vyčistit a prohloubit trasu a nově prokopat asi 20 km napříč sotva 60 metrů vysokými kopci Rivaské šíje k Pacifiku. Náklady se odhadují na 30 miliard dolarů (skoro 628 mld. Kč), což je vysoko nad možnosti Nikaraguy. Pragmatický Ortega do stavby finančně zaangažoval politické spojence – na 49 procent by se měly složit Venezuela, Čína a Irán, možná i Rusko. Návratnost by totiž byla vysoká. Panamský kanál vynáší zhruba miliardu dolarů ročně. To by pro Nikaraguu, po Haiti nejchudší latinskoamerickou zemi, byl dar z nebes.
Práce už tiše začaly
Šéfem úřadu zřejmě bude Edén Pastora, Ortegův spolubojovník z dob gerily. Už teď řídí operace na prohlubování koryta řeky San Juan, která se má změnit v tzv. Ecocanal, což je evidentní předstupeň mezioceánského průplavu.
Nevím, jestli na to vláda sežene peníze, ale vypadá to nadějně.
Oba břehy pohraničního toku loni soud v Haagu přiřkl Nikaragui s tím, že kostarické lodě smějí řeku volně používat. Podle kostarické prezidentky Laury Chinchillové jim to však Pastorovi muži silně komplikují, nejasná jsou rovněž práva kostarických vesničanů, jejichž život je po generace spjat s řekou.
Nikaragua ale potřebuje mít plnou kontrolu nad oběma břehy, zejména v atlantickém ústí, kde by mohl být vjezd do průplavu. Vyústění budoucího kanálu v Pacifiku za jezerem Cocibolca – mimochodem jediném jezeře na světě, kde žijí sladkovodní žraloci – už bude čistě nikaragujskou záležitostí.
„Nevím, jestli na to vláda sežene peníze, ale vypadá to nadějně,“ musel v parlamentu přiznat opoziční poslanec Wilfredo Navarro.