Jednaosmdesátiletý Soros, který svůj majetek částečně nabyl i na základě odhadů ekonomického vývoje a spekulacím na burze, předpovídá pro Evropu „ztracenou dekádu“, podobně jako se to událo v Latinské Americe v 80. letech minulého století.

„Řecká krize může vyvrcholit na podzim. Tehdy už bude oslabovat rovněž německá ekonomika,“ připomněl finančník židovského původu s tím, že pro kancléřku Angelu Merkelovou bude proto stále obtížnější přesvědčit německou veřejnost, aby přijala vyšší míru odpovědnosti za evropské záležitosti.

Podle Sorose, narozeného v Maďarsku, je Evropská unie (EU) něco jako investiční bublina. Ve fázi boomu se dala považovat za to, co psychoanalytik David Tuckett nazývá „fantastickým objektem“. Sice nereálným, ale na druhou stranu velmi atraktivním. EU měla ztělesňovat otevřenou společnost, propojení národů založené na zásadách demokracie a lidských práv. Žádný národ nebo národnost neměly získat dominantní postavení.

Měnová unie bez unie politické

Vyvrcholením pak byla Maastrichtská smlouva a zavedení eura. Jenže pak následovalo období stagnace po krachu v roce 2008, které se následně dostalo až do fáze „rozkladu“. První impuls se dostavil z Německa, kdy po krachu Lehman Brothers kancléřka Merkelová poslala k ledu společnou evropskou politiku ohledně pomoci finančním institucím.

Soros považuje Maastrichtskou smlouvu za zásadně chybnou a její architekti o jejích slabinách dobře věděli. Jde o to, že byla ustavena měnová unie, aniž by vznikla unie politická.

Podle Sorose nese vinu za nerovnováhu eurozóny sice ekonomicky slabší země, nicméně ještě větší odpovědnost padá na její centrum, které „vždy dělá příliš málo příliš pozdě“.

Zraky se upínají k Německu

Soros vyzval mimo jiné k vytvoření evropského systému pojištění vkladů, stejně jako ke společnému finančnímu dohledu a regulaci. Urychleně by se také mělo uvažovat o opatřeních, jak snížit náklady v souvislosti s půjčkami těžce zadlužených zemí.

Důležitou a vlastně vedoucí roli musí hrát Německo a jeho centrální banka, evropské země by měly být propojeny v „otevřené společnosti“ prostřednictvím finančních a ekonomických opatření. Budoucnost Evropy závisí do značné míry právě na tom.