Španělský premiér Mariano Rajoy při návštěvě Varšavy ve čtvrtek 12. dubna opakovaně odmítl jakékoli myšlenky na pomoc ze strany Evropské unie. A to i přesto, že výnosy ze španělských dluhopisů se nebezpečně přiblížily k sedmiprocentní hranici, která odstartovala mezinárodní záchranu Řecka, Irska a Portugalska.

„Mezinárodní pomoc nepotřebujeme a nemáme žádné plány na její využití,“ sdělil Rajoy, který hodlá letos snížit rozpočtové výdaje o 37 miliard eur (asi 915 miliard korun), aby byla splněna kritéria Evropské unie o udržitelnosti dluhu. Snahy o snížení výdajů pochválila i šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová.

Zcela jinak ale situaci vidí bývalí kubánští političtí vězni, kteří před budovou španělského ministerstva zahraničí protestovali proti škrtům a snižování životních podmínek.

Přežívání na ulicích

V letech 2010 a 2011 vyjednalo Španělsko propuštění do azylu 115 kubánských politických vězňů a jejich 647 rodinných příslušníků. Španělská vláda věnovala prostřednictvím španělského Červeného kříže zhruba 1000 eur měsíčně pro každou rodinu v uplynulém roce a půl. Podpora však skončila letos v lednu právě v důsledku úsporného programu.

Kubánci v komuniké požadují, aby jim bylo umožněno se přemístit do jiné země v rámci EU, protože kvůli velké nezaměstnanosti nemohou najít pracovní uplatnění. Ta dosahuje astronomických 23,6 procenta a je největší v Evropě. Podle jednoho z mluvčích skupiny Juana Antonia Bermudeze musejí děti a staří lidé žít na ulicích a žebrat o peníze.

„Čím jsme si pomohli, že jsme se dostali z vězení, když nemůžeme žít důstojně? Kdybych to věděl, zůstal bych ve vězení a bojoval za svůj lid a mou rodinu. Alespoň bych měl domov,“ dodal emotivně další Kubánec Oswaldo González Montesinos.