Jestliže nelze přinutit státní správu k prosazení tohoto zákona, který je z navržených tím nejjednodušším, potom je zřejmé, že se celý boj rozplyne jako obláček (modrého a pašovaného) dýmu. Prosazením zákazu by přitom příjem vzrostl o jednu miliardu u cigaret a o další miliardu u lihovin.

Opomenutým zdrojem výnosu z modrého dýmu je i další česká rarita, na kterou již dva roky upozorňuje Sdružení dovozců a výrobců tabákových výrobků. V rozporu se směrnice EU většina v Česku prodaných tabáků není zdaněna spotřební daní.

Do roku 2001 se prodávalo ročně 2000 až 2500 tun dýmkových tabáků, poté klesl jejich dovoz na 500 až 600 tun. Jásat však nemohou ani zdravotníci, ani ministr financí. Tyto zdaněné výrobky byly vytlačeny z trhu nezdaněnými tabáky.

Takzvané surové tabáky dovážejí do ČR zhruba dvě desítky společností. U dvou z nich je důvod poměrně jasný, protože se jedná o výrobce cigaret a dovážejí surové tabákové listy. U ostatních firem, jejichž vlastníci sídlí na karibských ostrovech nebo pocházejí z Dálného východu, je důvodem dovozu pozoruhodný nárůst poptávky, zhruba o 1300 tun ročně, po technických tabácích, tabácích k nehumánní spotřebě nebo k vykuřování skleníků.

Zvláštní je, že tyto tabáky jsou distribuovány nikoliv přes obchody se zahrádkářskými potřebami, nýbrž přes trafiky. Velkoobchody s tabákem je vedou v ceníku mezi dýmkovými tabáky, pouze s tím rozdílem, že nezdaněné tabáky stojí méně než polovinu ceny zdaněných tabáků. Není divu, na kilogramu se ušetří okolo tisíce korun na daních a cle.

Sdružení dovozců a výrobců tabákových výrobků, ve kterém se spojily menší české firmy dovážející zdaněné tabáky, proti této praxi, dosud zcela neúspěšně, bojuje. Jejich prodeje poklesly o 70 až 90 procent a firmy tudíž bojují o přežití.

Sdružení upozorňuje na skutečnost, že dovoz a prodej těchto surových tabáků není legální, protože dovoz v celní položce surových tabáků předpokládá, že tabák není vhodný ke kouření, tedy že se nachází v podobě tabákových listů.

Zákon o spotřebních daních uvádí, v souladu s evropskou směrnicí, že předmětem spotřební daně jsou "řezané nebo jinak dělené tabáky, vhodné ke kouření bez dalšího průmyslového zpracování". Výrobky uváděné na trh zcela jasně tuto definici splňují, protože se jedná o drobné úlomky a částice tabákových listů, které nemohly vzniknout jinak než řezáním či jiným dělením tabáku.

Proti evropským směrnicím

Zákon rovněž uvádí, v souladu s evropskou směrnicí, že předmětem daně jsou i tabákové odpady, upravené pro konečného spotřebitele a použitelné ke kouření. I tuto definici nezdaněné tabáky splňují, protože obsahují podstatné množství tabákového prachu. Zákon dokonce pamatuje i na možnost fiktivního účelu použití a uvádí, že i tabákové výrobky, které jsou upraveny ke kouření a určeny k jinému účelu, jsou předmětem daně.

Dovozci však úspěšně státní správě vysvětlili, že jejich výrobky jsou surovým tabákem, který není ani řezaný, ani jinak dělený, není tabákovým odpadem, není upraven ke kouření a již vůbec ho nelze použít ke kouření, ani v dýmce, ani jinak. Státní správa potom úspěšně vysvětlila vládě, že výpadek ve výši nejméně jedné miliardy korun ročně je způsoben masovým přechodem kuřáků k vykuřování skleníků.

Celé české vysvětlování má pouze jednu vadu: porušuje evropské směrnice, porušuje pravidla zařazování výrobků do celního sazebníku a porušuje pravidla hospodářské soutěže. Dostatek důvodů pro Evropský soudní dvůr vyslechnout si pozoruhodné české argumentační konstrukce na vlastní uši.