Školák přišel s návrhem měnové reformy, v rámci níž by se Řecko vrátilo ke své původní měně - drachmě. Předpokládá, že všichni Řekové by povinně odevzdali v bance svá eura, za něž by dostali drachmy. Vybraná eura by pak dohromady představovala sumu, z níž by Řecko splatilo své dluhy. Hermans tyto peníze připodobnil k pizze, z níž by si ukrojili svůj díl všichni věřitelé. Po splacení všech dluhů by se země mohla vrátit do eurozóny.

V průvodním dopise komisi, která rozhoduje o udílení Wolfsonovy ceny, uvádí: „Eurokrizi vnímám jako velký problém a přemýšlím o řešeních. Když jsem se v novinách dočetl o Vaší ceně, řekl jsem si, že se podělím o svůj nápad.“

Myslel i na to, že Řekové nebudou ochotní svá eura dobrovolně vyměnit za drachmu, jejíž hodnota by po reformě dramaticky klesla. Těm, kdo by se chtěli výměně svých peněz vyhnout a svá eura by tajně ulili, by v případě odhalení hrozila povinnost odevzdat dvojnásobek toho, co zatajili.

Nápad ekonomy zaujal svou jednoduchostí

Hermansův plán, o kterém se většinou v pobaveném tónu zmiňuje většina ekonomicky zaměřených periodik, je podle komentátorů neproveditelný. Jak ale dodávají, není v podstatě o nic horší, než nápady, které přicházejí z oficiálních kruhů v Německu.

Jedenáctiletý chlapec chápe problém Řecka přesně v tomtéž zorném úhlu jako severoevropská politická elita a zaměřuje se na to, jak země získá potřebné peníze k uhrazení svých dluhů a očištění se od závazků k eurozóně. Neřeší už ale problém, v němž by se řecké domácnosti a firmy po realizaci jeho bez nadsázky diktátorského opatření octly. Musely by hradit závazky vyjádřené v eurech z příjmů v drachmách, čehož nebudou schopny. Pokud by se takové opatření navíc chystalo i v dalších ohrožených zemích Evropy, investoři by se logicky obávali o osud svých půjček, které by závratně podražily.

I tak ale školákův plán ekonomy zaujal a ocenili chlapcův smysl pro jasné a srozumitelné řešení.

Vyhlášená soutěž hledá odpovědi na otázku, jaký nejvýhodnější ekonomický proces má zvolit země, která se rozhodne opustit eurozónu, aby si udržela co nejpevnější základ pro další ekonomický růst. Do finále postoupilo pět ekonomů. Všichni se zabývají myšlenkou návratu k původní měně, případně zavádění nových měn, či dokonce sekundární evropské měny.