Světové hospodářství kvůli tomu, že vyspělým státům dochází dech, prochází výraznou proměnou. „Je to něco, co se neděje jednou za tři roky nebo pět let, ale jednou za 30 až 50 let,“ uvedl Fisher s tím, že otázkou je, jak dlouho přechod k jinak založené ekonomice bude trvat.

Fisher přitom poukázal na hospodářskou expanzi rozvojových zemí v posledních 20 letech. Podotýká přitom, že jde o růst tažený investicemi, za nímž pokulhává spotřeba. Dobrým příkladem takového trendu je Čína, kde investice tvoří zhruba polovinu hrubého domácího produktu. Fisher nicméně upozorňuje na to, že i růst poháněný investicemi má své limity.

Čína budoucnost v investicích má 

„Jestliže polovinu vaší ekonomiky tvoří investice, pak každý rok musíte postavit stejný počet nových věcí jako o rok dříve a ještě něco navíc, abyste rostli,“ řekl ekonom na adresu Číny. Pokud podle něj země postaví „pouze“ stejné množství dálnic, železnic či letišť, pak je její růst poloviční, protože polovina ekonomiky přestala růst.

„Nenechte se mýlit. Jde o úžasný, herkulovský výkon. Budoucnost Číny je zářivá, pokud dokáže tolik investovat. Je jen třeba mít na paměti, že takový růst má hranice,“ nastínil Fisher. Peking tak v dohledné době bude muset přijít na to, jak povzbudit domácí spotřebu, aby našel jiný zdroj růstu.

V USA spotřeba tahounem růstu nebude

Spojené státy podle Fishera na spotřebu jako tahouna růstu spoléhat nemohou. Utrácení domácností tu sice stále odpovídá za dvě třetiny růstu hospodářství, lidé se ale potýkají s dluhy z minulosti i s malým růstem příjmů. Domácnosti také po zkušenostech z nedávné hluboké recese budou pravděpodobně více šetřit.

Fisher patří mezi ekonomy, podle kterých americká ekonomika v nadcházejícím období poroste jenom mírně. Očekává růst v průměru nejvýše kolem dvou procent. Za příznivou zprávu nicméně označuje samotnou zkušenost, že ekonomika poroste.