Klíčovou roli i přes rychlý růst biomasových a vodních zdrojů bude v americké ekonomice hrát nadále ropa. Rovněž poroste role zemního, především břidlicového plynu. Zásoby břidlicového plynu se odhadují na zhruba čtvrtinu z celkově technicky dostupných více než 62 biliónů metrů krychlových, jež by Spojeným státům při současné spotřebě vystačily na více než 90 roků.

Tato těžba má ovšem mnoho odpůrců, kteří poukazují na ekologické škody. Při dobývání břidlicového plynu se do vrtu vhání větší množství vody s pískem a příměsí chemikálií. Tímto se v hornině vytvoří pukliny a plyn se uvolní. Kritici připomínají, že mezi chemikáliemi se kromě soli používají i nebezpečné látky, dokonce i karcinogenní. Uvádí se například benzen, olovo nebo toluen.

Přesné složení a dávkování látek použitých při drcení horniny těžařské koncerny tají. Nicméně odmítají, že by se při dobývání břidličného plynu spotřebovávalo mnoho vody nebo se ohrožovaly podzemní zdroje pitné vody.

Zatímco Američané spoléhají mimo jiné i na nízkou hustotu osídlených míst, kde těžba probíhá, Evropa řeší rozpor mezi hrozbou pro životní prostředí a možností zbavit se závislosti na dovozu plynu zejména z Ruska. Francie importující zkapalněný plyn z někdejší kolonie Alžírska veškerý průzkum i těžbu zakázala. Polsku by měly k odpoutání od Ruska pomoci právě zásoby břidlicového plynu, které se však ukázaly menší, než se původně odhadovalo.