Dnes se hodně mluví o „krizi eura“, ale málo o tom, jak na ni státy reagují. Před 20 lety, kdy se projekt jednotné evropské měny zrodil, ale i před 10 lety, kdy euro nahradilo národní měny, by asi nikdo neuvěřil, že státy budou jednou svým partnerům poskytovat masivní finanční pomoc, jak se to děje teď.

Kdyby ještě před pár lety někdo „prorokoval“, že vlády záhy přijdou o výsostné právo určovat podobu vlastního státního rozpočtu, vypadal by jako blázen. Nyní se společné rozhodování o rozpočtech stává pomalu skutečností – vynucuje si to „krize eura“.

Ale jednotná měna nemění Unii teprve dnes – dělá to už od počátku. Jako první to pocítilo Německo. Jednotná měna a její převodní kurs vůči někdejší marce bývají označovány za významnou příčinu stagnace a vysoké nezaměstnanosti, jež tuto zemi trápily po roce 2000.

Kvůli euru, jež se postupně zavádělo od roku 1999, už Němci tou dobou nemohli devalvovat a dokonce ani manipulovat s kursem měny, jak se to dělalo za časů marky. Ocitli se v podobné situaci, v jaké je dnes Řecko, a nakonec museli zahájit reformu sociálního státu.

„Nemilovaný“ peníz

U obyvatelstva řady zemí EU nebyla popularita eura nikdy příliš vysoká – a to platí nejen v Česku, Dánsku či Británii. Ačkoli jsou Němci spoluarchitekty jednotné měny, euro pro ně vždy bylo „teuro“, což je hříčka se slovem „teuer“ (drahý). Polská vláda sice probírá termíny přijetí jednotné měny, tři čtvrtiny Poláků jsou však proti ní – to je ještě více než v ČR.

Paradoxně nejhlasitěji se k euru hlásí ti, kdo bývají označováni za jeho oběť, tedy Řekové. Průzkumy naznačují, že je pro setrvání v eurozóně až 80 procent obyvatel této země.

Euro má jasnou podporu na Balkáně, kde ho některé země používají jako svou měnu. „V Bělehradě, Záhřebu, Podgorici, Skopji, Tiraně, Sarajevu a dokonce i v Prištině myslí všichni v eurech. V minulosti jsme tady na Balkáně byli zamilováni do marky. Od té doby, co zmizela, vládne euro,“ sdělil agentuře AFP bělehradský architekt Zoran Jovanović.

Ví, co říká. V Bělehradě se musí i soukromé nájmy platit v eurech, ačkoli je to nezákonné. Ale tak to je, jak říká srbský inženýr Ivan Rokvić: „Byty si pronajímám už více než deset let a nezažil jsem jediného majitele, který by chtěl dináry. Vždycky chtěli euro.“

Výhody zemí bez eura totiž nejsou příliš viditelné – stačí se podívat na nejhlasitějšího odpůrce jednotné měny – Británii. Je v těžké ekonomické situaci a může se utěšovat jen tím, že „je to zlé, ale aspoň nejsme v eurozóně“, jak to nedávno dělal deník The Sunday Times.

Stephen Gallo ze Schneider Foreign Exchange dává listu za pravdu. Podle něj by si členové eurozóny, kteří remcají proti poskytování pomoci slabším partnerům, měli uvědomit, „o kolik horší by to bylo, kdyby Británie byla in“, protože pak by Londýn „skoro určitě potřeboval pomoc“ eurozóny.