Například irská centrální banka podle WSJE studuje, zda bude potřebovat dodatečný přístup k tiskařským strojům v případě, že bude muset vrátit do oběhu vlastní měnu.

Většina zemí eurozóny udržuje plné nebo alespoň omezené tiskařské kapacity, protože tištění bankovek eura nezajišťuje Evropská centrální banka (ECB), ale každý rok vždy určená skupina členských zemí. Některé země jako Řecko nebo Irsko mají státní tiskárny peněz, jiné tuto činnost zadávají soukromým firmám.

Také řada centrálních bank mimo eurozónu se zabývá přípravou opatření na ochranu před případnými dopady rozpadu měnové unie.

WSJE píše, že uvedené plánování je předběžné a neodráží očekávání, že eurozóna směřuje k rozdělení či rozpadu. Avšak už jen samotný fakt, že centrální bankéři uvažují nad něčím, co se ještě před pár měsíci zdálo nemyslitelné, ukazuje, jak se situace v Evropě zhoršila. Veškerá pozornost se nyní obrací na páteční summit Evropské unieBruselu, poslední v tomto roce.

ECB drží Itálii a Španělsko v šachu

Ve čtvrtek ECB znovu sáhla ke snížení sazeb v souvislosti se zhoršující se náladou v průmyslu a poklesem nových objednávek. Základní úroková sazba se snížila o čtvrt procentního bodu na jedno procento. V této souvislosti se nabízí otázka, jak se ECB postaví k záchraně Itálie a Španělska. "Obě dvě země bez pomoci centrálních bankéřů jakožto věřitelů poslední instance na trzích těžko obstojí," domnívá se ekonom Jan Bureš z ČSOB.

Problémy bank s přímým sháněním peněz na trhu bude chtít ECB pravděpodobně řešit přímým půjčováním peněz na delší dobu. V tuto chvíli mají banky od ECB přístup k penězům až na jeden rok a pod tlakem trhů možná půjčování natáhnou na dva až tři roky.

„To všechno může pomoci, ale nevyřeší to nejpalčivější otázku. Kývne ECB na výraznější intervence ve prospěch italských a španělských dluhopisů?“ ptá se Bureš. V tomto ohledu nelze podle něj od ECB čekat výraznější posun. „Šéf ECB Draghi pravděpodobně pouze zopakuje, že je připraven více pomoci, až uvidí vyšší záruky za rozpočty jednotlivých členských zemí,“ připomíná Bureš.

Podle Bureše by pomohlo, kdyby Draghi trochu konkrétněji specifikoval, za jakých podmínek je ECB ochotna vstoupit na scénu jako věřitel poslední instance a kupovat italské dluhopisy. "Pak by si investoři mohli lehce spočítat, zda návrh Merkelové a Sarkozyho je postačující podmínkou a současně by se na zítřejším summitu zvýšil tlak na jeho přijetí," dodal ekonom.