Evropě hrozí podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) recese, mezibankovní sazby stouply a finanční systém je paralyzován. Peněžní trhy půjčují evropským zemím za takřka nesplatitelné úroky. Ani Čína s intervencí zatím neuspěla, ale má zájem "vyzobávat rozinky".

Itálie musela v pátek za půjčky na šest měsíců nabídnout výnos 6,5 procenta. [celá zpráva]

Minulý týden se nepodařilo prodat ani německé dluhopisy. Nabízejí proto vyšší výnosy než skandinávské, švýcarské, japonské a americké. Dluhopisy zemí eurozóny nyní odmítají kupovat jak asijské centrální banky, tak soukromé fondy.

Eurobondy nejsou reálné

Země eurozóny jsou přitom rozhádané, takže idea, že by se vydávaly dluhopisy společné, je zcela nereálná, i když ani to by nemuselo pomoci, protože není jednotná evropská fiskální politika. Právě nejednotnost eurozóny s "mnoha kohouty na jednom smetišti" propadávající se podle OECD do recese komplikuje situaci. Přitom nyní je už vážnost krize srovnávána s pádem investiční banky Lehman Brothers.

Německo se snaží zmobilizovat Evropskou centrální banku (ECB), aby se situace zcela nevymkla z kontroly. Jak napsal časopis Economist: „Riziko, že se eurozóna rozpadne během pár týdnů, je nebezpečně vysoké.“

Podle Evanse-Pritcharda je možné, že eurozóna dokáže přežít zimu někdy do konce ledna, kdy Itálie bude prodávat další dluhopisy ve výši 33 miliard eur, nebo do konce února, kdy jich nabídne za 48 miliard eur. Mohla by je odkupovat právě ECB, ale ani to není trvalé dlouhodobé řešení.

Jednou by se totiž mohlo zhroutit propojení evropských bank, ve kterých je 31 biliónů eur.

Intervence Fedu

Podle jedné z variant by byla možná intervence amerického Fedu, a to tak, že by Fed kupoval evropské dluhopisy. Šéf Fedu Ben Bernanke v roce 2002 řekl: „Fed může dodávat peníze ekonomice, má právo kupovat zahraniční vládní dluhopisy.“ S jejich vlastnictvím by mohl provádět široké spektrum operací.

Fed by mohl koupit dluhopisy zemí eurozóny až za dva bilióny eur od amerických bank. To by mohlo vést k tomu, že by se snížily výnosy italských a španělských dluhopisů. Masivní nákupy by ale mohly vést k prudkému růstu eura vůči dolaru.

Spekulace o intervenci Fedu se objevily v souvislosti s pondělní schůzkou amerického prezidenta Baracka Obamy s představiteli EU, prezidentem Evropské rady Hermanem Van Rompuyem a předsedou Evropské komise Josém Manuelem Barrosem. Jejich jednání se týkalo ekonomické krize.

Ani tento krok by ale nemusel zachránit eurozónu. Evans-Pritchard varuje, že tento postup sám nezmění eurozónu ve funkční zejména bez fiskální unie, vydání společných eurodluhopisů. Neřeší to problém mezi severem a jihem, kde jih není schopen dosáhnout rozpočtové odpovědnosti.

Evans-Pritchard končí tím, že nejlepší by bylo, kdyby Německo opustilo eurozónu samo a nechalo ji nezodpovědným jižanům.

Čínská karta

S pomocí eurozóně neuspěla ani Čína. Uvedl to čínský ministr obchodu Čchen Ti-ming. Čína už má evropské dluhopisy za 600 miliard eur z celkového objemu 3,2 biliónu. Peking by mohl uvolnit i více, ovšem výměnou za prosazení silnější čínské pozice v Mezinárodním měnovém fondu (MMF), což evropští vůdci zatím odmítli. Nejlidnatější země světa požadovala také lepší pozice na trhu, s čímž také nesupěla, a proto neposílila evropský stabilizační fond EFSF.

Čína proto plánuje změnu přístupu. Míní využít zájmu evropských vlád o hotovost a vykupovat zajímavé podniky, do nichž by mohly investovat čínské firmy. A nejde jen o zmiňovaný nákup části Islandu, který tamní vláda nakonec zamítla. Číňané mají zájem o řecký přístav Pireus, uvažuje se o investicích ve Španělsku.