Článek
Investoři si tak podle analytika Marka Hatlapatky ze společnosti Cyrrus v době, kdy výnosy italských dluhopisů dosáhly rekordních úrovní nad sedm procent, kladou zásadní otázku: Je Itálie „too big to fail“ (příliš velká, než abychom ji nechali padnout) nebo spíše „too big to save“ (příliš velká na to, abychom ji byli schopni zachránit).
„Už i polooficiálně se v evropských kruzích hovoří o možném rozpadu eurozóny,“ připomněl Hatlapatka.
„Itálie dosáhla bodu zvratu, ve kterém se hraje o všechno,“ uvedl ekonom Jan Bureš z ČSOB s tím, že výnosy nad sedm procent jsou pro třetí největší ekonomiku eurozóny dlouhodobě neudržitelné a jejich pohyb nad těmito úrovněmi je sám o sobě důvodem pro sebenaplňující se paniku.
Mezi Itálií a mnohokrát skloňovaným Řeckem je přitom ale zásadní rozdíl – italský dluh je splatitelný, neboť Itálie je solventní. Již v tomto roce skončí italský rozpočet podle Bureše v primárním přebytku, který se při dalších opatřeních příští rok může vyšplhat až na 2,5 procenta HDP.
Ve čtvrtek se apeninské zemi podařilo prodat jednoleté dluhopisy za lepší úrok, než trh očekával. V souvislosti s tím poklesly úroky i ostatních italských dluhopisů a dostaly se pod sedmiprocentní úroveň. Například výnosy z desetiletých dluhopisů spadly na hodnotu pod 6,9 procenta.
Řecku nepomůže už asi nic, Itálie šanci má
„Pokud budeme předpokládat nulový reálný růst hospodářství (nominálně zhruba dvě procenta), měly by Itálii stačit výnosy okolo 4,5 až 5 procent, aby její dluh sám o sobě klesal,“ nastínil Bureš. Taková úroveň výnosů není nepředstavitelná, zvlášť pokud na trzích bude italskému dluhu dočasně trochu víc pomáhat Evropská centrální banka (ECB).
Naopak Řecku nic takového nepomůže, protože jeho dluh je výrazně vyšší a k primárním přebytkům rozpočtu má ještě hodně daleko. „Řecko je tak jednoznačně kandidát na řízený bankrot, zatímco bankrot Itálie by byl fatální a nesmírně drahou chybou,“ míní Bureš.
Na italské scéně je třeba co nejrychleji projednat zákon o finanční stabilitě, po kterém má odstoupit Silvio Berlusconi. „Na evropské scéně je současně zapotřebí, aby Německo a ECB ustoupily z tvrdé linie a připravily trhy na masivnější rozjezd intervencí na dluhopisových trzích v těch zemích, které jsou solventní,“ doplnil Bureš.