„České banky jsou na tom při srovnání se svými evropskými kolegyněmi velmi dobře,“ uvedl pro Novinky analytik Miroslav Novák ze společnosti Akcenta, což dokládají i zátěžové testy z letošního srpna. Mají dostatek kapitálu a v jejich aktivech se nachází jen nepatrný zlomek závadných, například řeckých, státních dluhopisů.

„Z tohoto důvodu se nelze divit zahraničním bankám, že se snaží hledat prostředky k pokrytí potencionálních ztrát,“ připomíná Novák s tím, že podobná situace se odehrála i v roce 2009, kdy také vzrostly interní obchody v rámci finančních skupin.

Pokud necháme promluvit řeč čísel, tak objem uskutečněných transakcí za letošní druhé čtvrtletí přesáhl 46 miliard korun v porovnání s 33 miliardami za stejné období loňského roku. Navíc nemusí zahraniční banky pouze odčerpávat finanční prostředky, ale mohou jim i vnucovat k odkoupení riziková aktiva.

Pomoc nesmí vyčerpat

Je logické, že pokud domácí banka disponuje přebytkem likvidity, vypomůže zahraniční bance. „Důležité je, aby poskytnutá pomoc probíhala za tržních podmínek a v takovém objemu, aby to zpětně nemělo negativní dopad na dceru,“ vysvětluje Novák.

Na druhou stranu je ale také přirozené, že zahraniční matka se snaží minimalizovat své ztráty a hledá nejjednodušší a nejlevnější zdroje, což je podstatou soukromého vlastnictví. „A jednou z nejjednodušších možností je využít právě přebytečný kapitál dcery,“ je toho názoru s tím, že do budoucna lze očekávat další tlak matek na interní obchody v rámci finanční skupiny.

Že by mateřské banky příliš „vysávaly“ své české dcery, si nemyslí analytik Václav Franče z Raiffeisenbank: „Existují poměrně přísné úvěrové limity, jejichž dodržování hlídá Česká národní banka (ČNB), které zabraňují mateřským bankám vysávat‘ své české dcery.“

Bedlivý dohled ČNB

Jediný způsob, jak mohou mateřské banky získávat peníze od svých dcer, je přes výplatu dividend. „Podle statistiky běžného účtu platební bilance je však velká část zisku reinvestována zpět v Česku, takže nebezpečí překotného odlivu peněz z českých bank nehrozí,“ doplňuje Franče.

Úkolem ČNB je finanční toky regulovat. „Základním nástrojem dohledu pro kontrolu těchto převodů je sledování dodržování limitu angažovanosti vůči skupině, která může dosáhnout maximálně 25 % regulatorního kapitálu tuzemské banky,“ uvedl pro Novinky Tomáš Zimmermann z tiskového oddělení ČNB. Tento limit podle něj české banky doposud, a to i v době finanční krize, s velkou rezervou dodržují.

„Pokud by i přesto zahraniční matky chtěly masivně vyvádět zisk z Česka, znamenalo by to příliv obrovského množství české koruny na trh. Došlo by k oslabení měny a matky by v eurech získaly méně,“ sdělil pro Novinky analytik Michal Kozub ze společnosti Home Credit. Proto není podle něj důvod se obávat, že by nastal odliv peněz z českých bank. „Naopak, zahraniční matky si je budou i nadále hýčkat jako své rodinné stříbro,“ zakončil.