Hlavní obsah

Ekonomové s Nobelovou cenou neladí s módní vlnou vládních zásahů

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

New York

Letošní laureáti Nobelovy ceny za ekonomii Thomas Sargent a Christopher Sims sehráli klíčovou roli v rozvoji moderní makroekonomie, ve svém oboru se však v poslední době stali téměř disidenty.

Foto: Tami Chappell, Reuters

Thomas Sargent

Článek

Je možná známkou změny, že výbor Švédské akademie věd vybral ekonomy, kteří vůbec neladí s dnešní staronovou keynesiánskou módou masivních vládních zásahů do ekonomiky. Napsal to v úterý v komentáři "Návrat racionálních očekávání" list The Wall Street Journal (WSJ).

Oba ocenění ekonomové jsou zástupci školy racionálních očekávání, která říká, že vládni snahy o podporu ekonomiky jsou dlouhodobě neúčinné. Podle kritiků tuto školu zdiskreditovala panika na trzích v roce 2008. Radikálně keynesiánští ekonomové typu Paula Krugmana nebo Josepha Stiglitze tvrdili a tvrdí, že to byla lekce z tržního selhání a nutnosti vládních zásahů.

Trhy však na rozdíl od politiků své omyly rychle uznávají a korigují, protože vstřebávají nové informace. V dnešní době těžkých problémů se státními dluhy se tak podle listu opět potvrzuje moudrost racionálních očekávání. "Krach ´dočasného a cíleného´ keynesiánského programu na podporu ekonomického růstu je očividný," píše WSJ.

Podle Sargenta se koncept racionálních očekávání opírá o myšlení, jehož podstatu vyjádřil už Abraham Lincoln: "Některé lidi lze balamutit pořád, všichni se nechají balamutit jen někdy. Balamutit všechny pořád ale nejde." "Teorie racionální očekávaní nepopírá, že lidé se v předpovědích budoucích výsledků často mýlí, říká ale, že nebude docházet k systematickým omylům na jedné či druhé straně," řekl Sargent.

Pro politiky je těžké trvaleji manipulovat lidi

To podle listu znamená, že pro politiky je těžké trvaleji manipulovat lidi k tomu, aby se chovali způsobem, který nedává ekonomický smysl. Například krajně uvolněná měnová politika nedokáže dlouhodobě snížit nezaměstnanost, protože lidi budou očekávat zvýšení inflace v budoucnu a budou žádat vyšší mzdy a vyšší úroky z vkladů.

Stejně tak dočasná stimulace pomocí zvýšených vládních výdajů nezmění výdaje spotřebitelů, protože nemá dlouhodobější vliv na jejich bohatství či příjmy. WSJ v obou případech naráží na opatření, která americká centrální banka (Fed) podniká v měnové a vláda prezidenta Baracka Obamy v rozpočtové politice od roku 2009 a hodlají to dělat dál, přestože jejich politika americké ekonomice nijak výrazněji nepomohla.

Letošní volbou tak Švédská akademie věd podle listu znovu posílila svou reputaci. "Opět ukázala, že je méně izolovaná od reality než někteří ostatní volitelské výbory," napsal list se zjevným odkazem na některé minulé výběry ceny za mír, kterou uděluje Nobelův výbor v Norsku.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám