Článek
Advokát, který si nepřál být jmenován, uzavřel v roce 2006 na doporučení UniCredit Bank (tehdy ještě Živnobanky) smlouvu o obstarání koupě nebo prodeje zahraničních cenných papírů, jejich správě a uložení, na jejímž základě banka pořídila za 4,5 miliónu korun dluhopisy amerického finančního domu Lehman Brothers.
Právník bankovnímu poradci sdělil, že investování do cenných papírů nerozumí, a poradce jej ujistil, že cenné papíry Lehman Brothers jsou zcela bezpečné. Na základě prospektu, který od banky klient dostal, přistoupil na investiční návrh osobního bankéře.
Podle zmíněného prospektu měla tato investice směřovat do kajmanských fondů této banky – konkrétně do Anthracite Investment (Cayman) Ltd. a Cayman SPV.
V polovině září 2008 ale Lehman Brothers oznámil bankrot a investoři do jejích dluhopisů přišli prakticky o veškeré investované peníze. Jak se ale později ukázalo, s výjimkou prostředků investovaných právě do kajmanských fondů Lehman Brothers.
„To jsem ale tehdy ještě nevěděl. Z banky mi teprve v říjnu 2008, to je měsíc po úpadku Lehman Brothers, telefonicky oznámili, že nemám nic,“ řekl Právu klient banky.
Teprve později podle svých slov přišel na to, že místo kajmanských dluhopisů, které mu byly nabídnuty, banka investovala jeho prostředky do jiných dluhopisů, a to dluhopisů emitovaných nizozemskou společností ze skupiny Lehman Brothers – konkrétně Lehman Brothers Treasury Co. B. V.
„Na základě těchto skutečností banka uznala, že cenné papíry, uvedené v prospektu nejsou totožné s cennými papíry evidovanými na účtu klienta,“ upozornil klient s tím, že mu banka nabízela investici právě na základě propagačního prospektu odkazujícího na dluhopisy kajmanské společnosti, který již také předložil soudu jako důkaz.
Znalec: rozdíl nemohl poznat
Ze znaleckého posudku, který vypracovala Vysoká škola ekonomická v Praze a který byl rovněž předložen jako důkaz soudu, je pak navíc podle něj zřejmé, že banka koupila jiné cenné papíry, než které slibovala.
„Banka mi řekla, že jsem si měl vše zkontrolovat,“ uvedl klient. Ze závěru posudku ale vyplývá, že člověk, který neumí obchodovat s cennými papíry, není schopen posoudit, zda cenné papíry označené v pokynu k nákupu zahraničních cenných papírů odpovídají jednak cenným papírům specifikovaným v prezentaci cenného papíru a jednak jejich označení na výpisech z účtu cenného papíru.
„I Nejvyšší soud ČR už v roce 2001 řekl, že banka nemůže obhajovat nedodržení svých povinností profesionálního obchodníka operujícího na bankovním trhu s poukazem na to, že ji měl klient kontrolovat,“ řekl Právu advokát.
V březnu tohoto roku pak rozhodl i německý Spolkový soudní dvůr, že když banka neposkytne adekvátní informace o riziku ztráty nebo škod, nese odpovědnost. „Když jsem se u soudu zeptal mého osobního bankéře, jak mě upozornil na možná rizika, odpověděl: To už si nepamatuji,“ dodal advokát.
Přihlásil se další poškozený
Na základě článku, který k tomuto tématu vyšel v Právu v březnu, se na redakci obrátil další právník, který byl podobně poškozen. Smlouvu s tehdejší Živnobankou podepsal v květnu 2006, peníze měly jít rovněž do Anthracite Investments (Cayman) Ltd.
„Pracovnice banky mě a manželku ujistila, že se nejedná o žádné riziko, neboť i kdyby výnos byl nulový, Živnobanka, se kterou sepisujeme smlouvu, vrátí při splatnosti 100% nominální hodnoty,“ sdělil Novinkám tento brněnský advokát.
Až později se dozvěděl, že banka nakoupila jiné dluhopisy, než slibovala. „Po vypuknutí krize nám banka oznámila, že nemáme ani dluhopisy, ani peníze,“ řekl advokát. V té době již podle něho tehdejší člen bankovní rady ČNB Miroslav Singer upozorňoval na skutečnost, že každý profesionální bankéř mohl tento vývoj očekávat, neboť Lehman Brothers klesal po dobu jednoho roku rating a měli i jiné problémy v investiční oblasti.
„Přitom Živnobanka své klienty, kterým vnutila tento velmi výhodný produkt ani neupozornila na možná rizika. Největším šokem bylo zjištění, když banka oznámila, že pochopitelně při splatnosti žádnou jistinu nevrátí,“ dodal rozhořčený advokát.
UniCredit Bank se v průběhu soudního řízení nechce k případu vyjadřovat.
„Právě s ohledem na probíhající řízení a nutnost dodržení ochrany osobních údajů se banka nebude k dané věci vyjadřovat,“ sdělil Právu již dříve mluvčí banky Tomáš Pavlík.
Právník žalující UniCredit Bank si klade otázku, zda jeho žaloba s ohledem na to, že žalovaným je právě peněžní ústav, může mít naději na úspěch, přestože v řízení prokázal porušení povinností banky jako obchodníka s cennými papíry. Věří však, že principy vyslovené v rozsudku Spolkového soudního dvora v Karlshruhe budou použitelné i v podmínkách České republiky, neboť aplikace evropských norem ohledně obchodování s cennými papíry by měla být jednotná ve všech členských státech EU.