Přesto se investice do vlastní osoby vyplatí. Česko totiž podle mezinárodních přehledů Eurostatu patří mezi země, kde zaměstnanost osob v rozpětí 55–64 let je pouze 47procentní. Ti, kteří v tomto věku nemají práci, mají velkou šanci, že rozšíří řady dlouhodobě nezaměstnaných. Těch je z celkového počtu lidí bez práce v ČR 44 procent. To není málo.

Nejjistější cestou, jak si udržet zaměstnání, je zvyšovat si kvalifikaci. Vysokoškoláci patří mezi skupinu lidí nejméně ohroženou nezaměstnaností. Zvyšování kvalifikace neboli celoživotní vzdělávání, je ale nákladné. Pokud jej nenabízí firma jako součást zaměstnaneckých benefitů. Cena ročního bakalářského studia obor zdaňování či finanční kontrola přijde na 36 tisíc, navazující ročník magisterského studia přijde již na 42 tisíc ročně.

Magisterské studium právního směru dokonce přesáhne 50 tisíc korun. Za čtyři roky tedy výrazně přes dvě stě tisíc korun. Některé banky ale nabízejí na studium výhodné úvěry.

Nejlevnější z možností rekvalifikace je základní počítačový kurz, který přijde na 2,5 tisíce, ale podle expertů už dnes, stejně jako řidičák, není ovládání počítače považováno za kvalifikaci, ale samozřejmost, kterou musí bez problémů zvládat i pracovník malého skladu.

Rekvalifikace na trenéra fitness přijde podle tabulek na osm až deset tisíc korun.
Samozřejmě je možné počkat na rekvalifikační kurzy úřadu práce. Jenže podle expertů na zaměstnanost větší šanci mají ti, kteří po výpovědi v jednom zaměstnání jsou připraveni si ihned hledat jiné zaměstnání s jinou kvalifikací. Dokazují totiž v praxi svoji „flexibilitu“.

Problém nastává ale pro ty padesátníky a starší, kteří volné prostředky a někdy ani schopnosti pro výrazné zvyšování kvalifikace nemají.

Kondice něco stojí

Náklady na šanci získat nové zaměstnání neobsahují pouze školné. Kdo chce dnes uspět na trhu práce, musí i dobře vypadat a být v dobré fyzické a zdravotní kondici. Lidé bez šťastného výrazu, s nadváhou, potící se v nepadnoucím obleku či v obleku od maturity moc štěstí u personalistů neudělají.

Takže k nákladům je třeba připočítat i náklady na oblečení (od 10 000 Kč výše), dobrou fyzickou kondici (předplacené fitness centrum 8 000 Kč) a odpovídající jednání podle dosažené či získané profese a postavení. Jako vedoucí oddělení marketingu nelze nosit do práce kastrůlky s obědem od manželky.

Podmínky lidi rozčilují

Většina těch, kteří musejí ve věku po padesátce absolvovat často potupné hledání práce, nese všechny tyto podmínky dosti těžce. Navíc, i kdyby přišli v obleku šitém na míru a ze solária, často práci nezískají.

Problém je v tom, že české firmy se o starší pracovníky neperou. Důvodů je hned několik. Zaměstnavatel se obává, že by musel staršímu pracovníkovi dát vyšší plat. Oficiální požadavek flexibility v překladu znamená, že požaduje neomezenou pracovní dobu, žádné požadavky, ochotu dělat cokoli bez ohledu na pracovní smlouvu. To si starší pracovníci nenechají často líbit. Dále přežívá přesvědčení, že starší pracovník je nevýkonný a napůl invalida, více se vyplatí cizinec.

Podle zahraničních zkušeností však starší pracovník ale umí lépe řešit problémy, nad kterými mladí pracovníci šílí, je loajální, umí komunikovat a snaží se podat výkon, protože mu na práci záleží.

Práce ubývá

Hlavní problém zaměstnávání lidí po padesátce však spočívá v tom, že obecně je méně práce. Především proto je tolik lidí po padesátce bez zaměstnání i šance nějakou získat. Naději, která doprovází penzijní reformu, že starší lidé budou bez problémů pracovat do pětašedesátky či ještě déle, opírá současná vláda především o to, že společnost stárne a firmám prostě nic jiného než zaměstnávat starší nezbude.

To je ovšem podle expertů chybný kalkul. Práce ubývá v souvislosti s globalizací celosvětově. Navíc každý nezaměstnaný nemůže být manažer, účetní či masér, což jsou nejrozšířenější obory rekvalifikací.

V Česku zanikla řada oborů ( např. textilní a sklářský průmysl), které zaměstnávaly desítky tisíc lidí s nejrozšířenější formou vzdělání. Kde budou pracovat lidé s běžným průměrným vzděláním, za které se nebude platit školné, žádná studie neřeší. V tuzemsku chybí i ucelený program změny přístupu i podmínek, aby se nová místa pro starší zaměstnance nejen tvořila, ale také aby se těmito lidmi obsazovala.