Kolem konkrétních opatření ovšem panuje nadále celá řada nejasností. Van Rompuy nejdříve informoval o konečné dohodě, ale několik minut poté text stáhl a nahradil umírněnou verzí, přestože původní verzi již vydala většina světových agentur.

"Máme principiální dohodu na paktu, ale stále debatujeme o jednotlivých elementech," uvedl unijní prezident v upravené verzi prohlášení.

Kompromis vychází z takzvaného paktu pro konkurenceschopnost, který na začátku února navrhlo Německo společně s Francií. Berlín s Paříží mimo jiné usilovaly o vznik jednotného daňového základu pro firmy napříč celou eurozónou, ale po úpravách, které provedli Van Rompuy a šéf Evropské komise José Barroso, z návrhu zmizely nejkontroverznější části, mezi něž patřily i daně.

Pakt nicméně nadále obsahuje takzvanou "dluhovou brzdu". Ta má státům striktně zapovídat překročení určité hranice rozpočtového schodku či celkové úrovně dluhu. Země EU by nicméně nemusely přijímat změnu ústavy, která by jim přikazovala od určitého roku hospodařit s vyrovnaným či přebytkovým rozpočtem, tak jak ji v minulosti přijalo Německo.

Dohled nad jednotlivými národními ekonomikami eurozóny z Bruselu by ale v případě přijetí paktu i tak značně narostl. Evropská komise by například měla monitorovat produktivitu práce v každé zemi a na ní navázaný růst platů. Pokud by náklady na práci rostly příliš rychle, mohla by je státu nařídit snížit.

Brusel by ovšem monitoroval i státní penzijní systémy. Neměl by sice pravomoc nařídit například zvýšení věku odchodu do důchodu, ale mohl by rozhodovat, zda je konkrétní systém udržitelný, či nikoliv, a tlačit tak vlády k jeho změně.