Čína si od smlouvy slibuje, že zmírní politické napětí mezi pevninou a odštěpeným ostrovem a připraví znovusjednocení tím, že přitáhne Tchaj-wan politicky blíže k jeho největšímu trhu. Peking proto učinil Tchaj-peji značné ústupky, a pro Tchaj-wan je tak smlouva z obchodního hlediska výrazně výhodnější než pro Čínu. Tchaj-wan usiluje o užší ekonomické svazky, aby zabránil nové světové hospodářské mocnosti odsunout ostrovní ekonomiku závislou na exportu do pozadí.

Pakt poskytne bezcelní přístup na čínský trh 539 položkám tchajwanského zboží, zatímco na Tchaj-wan bude mít volný vstup bez cla 267 čínských produktů. Z roční hodnoty zhruba 80 miliard dolarů tchajwanského exportu se to bude týkat zboží za 13,8 miliardy dolarů, zatímco z celkového čínského vývozu na Tchaj-wan v sumě asi 30 miliard dolarů bude na ostrov moci bezcelně asi desetina.

Tchajwanské firmy navíc získají přístup k 11 odvětvím služeb v Číně včetně bankovnictví, pojišťovnictví, zdravotnictví nebo počítačových služeb. Tchaj-wan otevře čínským firmám možnosti investic do filmařského průmyslu a podnikatelských služeb.

Dohoda byla podepsána symbolicky v jihočínském městě Čchung-čching, kde se komunistický vůdce Mao Ce-tung a nacionalistický prezident Čankajšek snažili po druhé světové válce dojednat příměří, avšak neuspěli. Obě strany pak obnovily občanskou válku a po vítězství komunistů se Čankajškova vláda přesunula v roce 1949 na Tchaj-wan. Obě vlády si od té doby dělají nárok na zastupování celé Číny.