Článek
Směnný kurz 30,126 Sk za jedno euro byl poměrně lehce zapamatovatelný a Slováci si tak cenovky převádějí násobením třiceti.
"Ceny v eurech vypadají nízkou cifrou lákavě, ale když si to přepočítám, hned vím, na čem jsem," dodává Farkaš. Stěžuje si, že bere důchod 450 eur, a kdyby mu synové neplatili nájem, asi by skončil na ulici.
"Píšu si se známým důchodcem v Rakousku. A když mi napsal, jaký má důchod, byl jsem v šoku. Ten propastný rozdíl v eurech je až zarážející. Vždyť já jsem stejně jako on celý život poctivě pracoval, a teď abych počítal každý cent. On mi přitom posílá pohledy z exotických zemí, kam si může jen tak zajet,“ mávne naštvaně rukou.
Nepotřebují směnárny
Největší pozitivum eura je v očích běžných Slováků zjednodušení při cestách do zahraničí – nepotřebují měnit peníze. "Skočím si do Rakouska s tím, co mám v peněžence, a nemusím do směnárny. To je skvělé," pochvaluje si Viktor z Bratislavy.
Naopak když jel tuhle do Prahy, musel si měnit na koruny. "Bylo to takové zvláštní. Vždyť ještě před rokem jsme i u nás platili korunami," dodal.
Především lidí z Bratislavy a okolí mají hodně blízko do Rakouska a víc srovnávají ceny. "V eurech si okamžitě všimnu, když je tam něco levnější," uvedla Anna. Jednou měsíčně si prý zajede do rakouského Hainburgu prozkoumat, co tam mají lacinější, a hned také natankuje plnou nádrž. "Benzín, kosmetika a dětské oblečení – to vychází v Rakousku výhodně," shrnuje.
"Rychleji se to rozkutálí"
Podle Aleny Bednárikové se ceny s eurem na Slovensku nezvýšily natolik, jak se obávala. "To nám asi pomohla ta krize. Obchodníci se báli zdražovat, jak by možná jinak chtěli, když nechtěli přijít o zákazníky," myslí si. Připomněla první měsíce s eurem, kdy jezdili s manželem jednou týdně nakupovat do Maďarska. "Forint šel tenkrát prudce dolů, tak to pro nás bylo velmi výhodné. Poprvé v životě jsem měla pocit, že mám v peněžence silnou měnu," dodala.
Studentka Eva Balážová je přesvědčena, že nová měna se jí neudrží v peněžence tak dlouho, jako dřív slovenské koruny. "Asi je to těmi mincemi. Při nákupech projde člověku rukama spousta mincí, aniž si uvědomí jejich reálnou hodnotu," říká. Ze stipendia a peněz, co jí posílají rodiče, by nevyšla, proto si našla brigádu. "Pracuji ve videopůjčovně. Peníze se mi ale stejně rozkutálejí rychleji než před rokem, když jsme měli koruny," zdůrazňuje.
Zato žák základní školy Tibor si větší hodnotu mincí pochvaluje. "Kdysi mi rodiče kromě kapesného dávali občas něco v drobných, bylo to tak deset korun. A když si dneska řeknu o jedno euro, je to hnedka 30 korun," usmívá se spokojeně.