"Hlavní překážkou je vzájemná nedůvěra a nevůle firem ke spolupráci. Jsme ve fázi, kdy každý v každém spatřuje konkurenta a není ochoten spolupracovat v tahu do ciziny," vysvětluje Tlapa, podle něhož navíc domácí firmy jen velmi nerady dávají peníze do společných projektů. Za spíše výjimku označil aliance Kosteleckých uzenin či obchodního řetězce Tesco a Mlékáren Kunín.

Duchovní guru teorie vývozních aliancí profesor Michael Porter je definuje jako územní koncentraci vzájemně spolupracujících firem, dodavatelů specializovaných služeb a vládních agentur. Jejich myšlenka se poprvé uplatnila v severní Itálii, tradičním místě malých rodinných podniků. Ty se daly dohromady ve snaze proniknout na zahraniční trhy. Významně uspořily tím, že spojily svůj marketink, rozdělily si mezi sebe nezbytné propagační akce, distribuční kanály a také dovednosti a znalosti.

V Itálii se podle Tlapy aliance podílí na celkovém exportu ze 43 procent. Výhod sdružení využívají například nábytkářské či biolékařské firmy. Chile a Austrálie zase vsadily na aliance při exportu vín. Naopak neúspěchem skončila rakouská potravinářská aliance, která doplatila na změnu vládní proexportní politiky.

Pomoci má nový program

Podporu vývozních aliancí má zajistit program pod názvem Zastoupení, který CzechTrade chystá spolu s ministerstvem průmyslu a obchodu. Od května roku 2004 bude pomáhat skupinám firem vytvářet první zahraniční zastoupení mimo země EU, řekl Tlapa. V rámci programu by měl stát uhradit až 50 procent nákladů na vznik zastoupení pro tři malé a střední firmy v alianci. Pomoc, jež by neměla překročit dva milióny, půjde na úhradu nájmu a vybavení pobočky, zaměstnance, marketingové, právní a účetní služby.

Vedle programu Zastoupení má exportu menších firem pomoci Projekt podpory inovací a síťování malého a středního podnikání či oborové adresáře vytvářené CzechTradem.