Co podle vás kazí pověst hotelů v Česku?

Řada hotelů vznikla jen proto, aby si někdo vypral peníze, protože to je dobrý způsob – až to pak bude za tři roky prodávat, bude to prodávat naprosto legálně. Je to otázka nekalé konkurence a toho, že někdy zjevně nejde ani o úroveň služeb a o hosta, jako o to provozovat takové zařízení.

Problém vidím v tom, že je dovoleno provozovat hotel v místech, která k tomu vůbec nemají vytvořeny vhodné podmínky. Mám tím na mysli například pražskou Legerovu ulici, kde se vystěhovali všichni lidi z bytů a vznikly tam téměř dvě desítky hotelů. A přitom, když se host potřebuje dostat z autobusu do hotelu, musí přeběhnout dálnici. To není správné a nemělo by se tak postupovat. Každý hotel by měl mít parkovací plochu. Když to tak není, pak nastává otázka, zda takový hotel měl být vůbec zkolaudován.

O kolik podle vás klesly ceny za hotely?

Je to případ od případu, ale bude se to pohybovat mezi patnácti až čtyřiceti procenty.

Proč mají teď hotely horší časy?

V porovnání se stavem před deseti lety je tady dvakrát tolik hotelů. Počet pokojů roste ročně o tisíc až dva a to počítám jen velká ubytovací zařízení, která mají k dispozici sto pokojů a více. To však způsobuje, že nabídka převyšuje poptávku. Má to pak vliv na cenu a na služby jako takové. Takže představa hoteliérů, že budou snižovat ceny, a tím ukořistí více hostů, je mylná. Docílí jen toho, že pokud prodávají přes cestovní kanceláře či jiné zprostředkovatele, tak marži, kterou by mohli mít, dostanou zprostředkovatelé, kteří to prodávají za podstatně vyšší ceny, než za jaké to dostanou od hotelů. Zároveň tím navíc lákají takovou klientelu, která v hotelu neutratí nic kromě ubytování a snídaně.

Je propad ve firemní klientele velký?

Odhaduji, že obchodníků jezdí minimálně o šedesát procent méně, než jezdilo, a navíc zkracují pobyty. Místo tří dnů zůstávají jen dva, řada z nich dokonce ráno přijede a zase jede večer pryč, vyřizují záležitostí přes videokonference. A také toho musí vyřídit více, proto zatímco dříve šli na večeři, aby si popovídali, dnes ji vynechají, protože ráno potřebují jet a nemohou někde do půlnoci sedět, jíst a pít.

A to má na svědomí jen krize, nebo je to dlouhodobější trend?

Je to záležitost krize. Pravděpodobně už nikdy nebude pořádáno tolik kongresů jako v minulosti, ale určitě se řada z nich konat musí. Dopady však nejsou v řadě zemí tak veliké jako v České republice, tady jsou jedny z největších. Stát pořád nedělá dost pro propagaci. Tím myslím zejména ministerstvo zahraničních věcí, které v mnoha případech nepropaguje stát jako takový.

Podívejte se na to, jakým způsobem třeba Rakousko propaguje Vídeň, Salcburk, nebo co dělá německý Mnichov, Kolín nad Rýnem, Hamburk, Berlín. Tam mají firmy, které se o to starají. Když už je město nefinancuje, tak o nich rozhoduje a většina firem si časem na sebe stejně vydělá sama, protože pobírá provize z obchodů, jež sjednala.

Ale abych byl objektivní, pražský magistrát bude nyní dávat na propagaci města docela dost peněz. Také CzechTourism se podstatně zlepšil, práce je koncepční, ale tím, že mají pár zahraničních zastoupení v některých městech, neudělají nábor turistů do naší republiky. Je to i otázka rozpočtu, a jestliže jim ho nikdo nedá, tak nemají z čeho. Proto jestli něco ministerstvu pro místní rozvoj zazlívám, tak to, že všechny peníze na rozvoj cestovního ruchu dalo do krajů.

A co ostatní regiony?

Ty jsou na tom tak dobře jako nikdy, tedy po stránce finanční. Díky tomu, že ministerstvo pro místní rozvoj rozdělilo všechny peníze na jednotlivá hejtmanství, je na zlepšení infrastruktury v jednotlivých krajích dost peněz. Horší už je ovšem to, že kraje nejsou schopny se mezi sebou dohodnout, aby to, co investují, na sebe navzájem navázalo. Naopak si dělají někdy i schválnosti. Například udělají cyklostezku a ta skončí pět kilometrů před koncem jednoho kraje, aby náhodou turisté nejeli ještě do vedlejšího. Druhý kraj udělá z druhé strany totéž. Tím však snižují atraktivitu celé stezky, protože každý z nás raději pojede pořád dopředu, než aby jel půlku tam a zase stejnou cestou zpět.