Ze tří největších ekonomik se HDP nejvíce zvyšovalo v Německu (+0,7 %), Itálii (+0,6 %) a Francii (+0,3 %). Přestože detailnější informace o struktuře růstu zveřejní jednotlivé statistické úřady až společně s první revizí, již nyní je zřejmé, že jeho hlavním tahounem byla zvýšená fiskální expanze jednotlivých vlád. Programy jako je šrotovné přispěly k výraznému nárůstu prodejů automobilů, které v eurozóně stoupaly meziročně v letních měsících o 10 % i přesto, že se ještě začátkem letošního roku propadaly o více než 20 %.

Druhým pilířem, jehož dopad na ekonomiku byl možná ještě důležitější, pak byla sama měnová politika Evropské centrální banky. Ta snížila úrokové sazby až na 1 % a společně s tímto krokem zavedla několik „nestandardních“ opatření na podporu likvidity, jakými bylo například spuštění neomezených ročních tendrů za fixní úrokovou sazbu. Jen pomocí těchto tendrů následně mezi banky eurostystému rozdělila likviditu, v objemu převyšujícím 500 mld. EUR. Podobné kroky navíc činily vlády a centrální banky ostatních průmyslově vyspělých zemí, což dalo vzniknout celosvětové fiskální a monetární expanzi, která snese v novodobých dějinách jen obtížného srovnání.

Ve světle této expanze již výsledky z eurozóny nejsou tak oslnivé, jak by se na první pohled mohlo zdát. Stále navíc existuje celá řada nezodpovězených otázek, jako co potáhne růstu HDP eurozóny v momentě, kdy začne efekt fiskální a monetární stimulace pozvolna odeznívat.

Ekonomika stále ještě nefunguje, jak by měla

Ekonomika totiž stále ještě nefunguje, jak by měla. Společně s HDP nadále roste také nezaměstnanost, která již nyní výrazně omezuje chuť spotřebitelů utrácet. Bez známek života se zatím jeví i poptávka spotřebitelů a firem po úvěrech, která byla jedním z hlavních motorů růstu HDP v minulých letech. A konečně, ani o export se evropské země zřejmě nebudou moci opírat stejně jako dříve. Dovoz Spojených států se totiž meziročně propadnul o 30 %, deficit americké obchodní bilance klesnul na polovinu a 10% nezaměstnanost v USA bude ještě dlouhou dobu doléhat na kdysi silnou americkou poptávku.

Ve světle této expanze již výsledky z eurozóny nejsou tak oslnivé, jak by se na první pohled mohlo zdát. Stále navíc existuje celá řada nezodpovězených otázek, jako co potáhne růstu HDP eurozóny v momentě, kdy začne efekt fiskální a monetární stimulace pozvolna odeznívat. Ekonomika totiž stále ještě nefunguje, jak by měla. Společně s HDP nadále roste také nezaměstnanost, která již nyní výrazně omezuje chuť spotřebitelů utrácet. Bez známek života se zatím jeví i poptávka spotřebitelů a firem po úvěrech, která byla jedním z hlavních motorů růstu HDP v minulých letech. A konečně, ani o export se evropské země zřejmě nebudou moci opírat stejně jako dříve. Dovoz Spojených států se totiž meziročně propadnul o 30 %, deficit americké obchodní bilance klesnul na polovinu a 10% nezaměstnanost v USA bude ještě dlouhou dobu doléhat na kdysi silnou americkou poptávku. 

Možné problémy, které začnou vyplouvat na povrch již příští rok, ale obchodníky na finančních trzích zatím zdá se neznepokojují. Důkazem byl i minulý týden, který přinesl na akciové trhy další vlnu nákupů, které poslaly celoevropský akciový index eurostoxx50 výše o 2 % až nadosah hranice 2 900b.

Nadcházející dny přinesou nejdůležitější ekonomická data z USA, kde budou zveřejněny maloobchodní prodeje, průmyslová produkce, nebo počty nově udělených stavebních povolenek. Dočkáme-li se dalšího příznivého překvapení, kombinace pozitivních zpráv a dostatku likvidity může být dalším dobrým argumentem k tomu, aby optimismus na finančních trzích přetrvával i nadále. To vše bez ohledu na rizika spojená s budoucím vývojem, která by mohla začít vyplouvat na povrch až v příštím roce.