Podle sociologických studií se riziko sebevraždy, depresí a závažných chorob zvyšuje při ztrátě zaměstnání až o polovinu.

Potvrzují to i studie Boženy Buchtové z Ekonomicko správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně, ve kterých více než polovina nezaměstnaných potvrzuje zhoršení svého zdravotního stavu. A to i přesto, že v Česku funguje sociální systém a po propuštění nikdo nezůstane úplně bez finančních prostředků či zdravotní péče.

Muži více ohroženi než ženy

„Finanční podpora ale nezabrání psychosociálním a zdravotním důsledkům nezaměstnanosti,“ potvrzuje pražská psychiatrička Dana Kertézsová s tím, že počet lidí, kteří navštěvují ordinace psychiatrů a následně lékařů, v době krize a hospodářských potíží průkazně roste.

Nezaměstnanost delší než rok zasahuje prakticky celou psychiku člověka, šestiměsíční nezaměstnanost naruší sociální kontakty. Podle psychologů jsou více ohroženi depresemi a nemocemi z důvodů ztráty zaměstnání muži než ženy.

O 50 procent zvyšuje ztráta zaměstnání riziko závažných zdravotních obtíží u člověka i podle zahraničních výzkumů.

V současné době je v Česku bez práce téměř půl miliónu osob. Podle poslední makroekonomické prognózy ministerstva financí pro příští rok se jejich počet může ještě zvýšit.

Nezaměstnanost ničí celou rodinu

„Ztráta zaměstnání však postihuje nejen přímo toho, kdo přijde o práci,“ řekla Právu socioterapeutka Zdena Prokopová. Nezaměstnanost devastuje i celou rodinu, protože s sebou nese deprese, podporuje alkoholismus, spouští domácí násilí, ničí vztahy mezi členy rodiny, mezi rodiči a dětmi. Podílí se na tom, že téměř každé druhé manželství se rozvádí.

Ročně v České republice spáchá podle Českého statistického úřadu sebevraždu kolem 1300 osob. Nejčastější příčinou je tzv. emocionální sebevražda, kterou člověk spáchá v případě neúspěchu, prohry, zklamání, tedy z důvodů, mezi které patří i ztráta zaměstnání. Člověk se chce zbavit problému, který není schopen, nebo si to myslí, řešit.

Poměrně vysoké procento sebevražd je při zkoumání statistických přehledů v těch okresech a krajích, kde je tradičně i vysoká nezaměstnanost. Sebevraždu páchají, pokud jako kritérium bereme vzdělání, nejméně vysokoškoláci. Ti patří také mezi skupiny obyvatel, které jsou ohroženy nezaměstnaností nejméně.

Úspěšní nesou ztrátu hůře

Psychologové upozorňují na zajímavý jev. Dopad ztráty zaměstnání a pracovní pozice nesou hůře lidé úspěšní a bohatí. Tedy ti, pro které ztráta zaměstnání rozhodně neznamená pád do propasti bídy a chudoby či společenské izolace.

Pro tyto lidi ztráta pozice v zaměstnání znamená ztrátu osobnosti, prestiže, protože funkcemi si kompenzují neúspěchy či komplexy méněcennosti nebo jiné poruchy osobnosti, zdůrazňují psychologové. Takový člověk se vlastně ztotožní se svojí funkcí, zaměstnáním a s mocí, která z toho plyne.

Osobnost, která nespojuje svoji existenci jen s jedním cílem, postem, ale má řadu koníčků, přátele, kteří se s ní nestýkají jen pro funkci, snáší problémy spojené se ztrátou zaměstnání podstatně lépe. Vliv má samozřejmě i věk. Starší lidé berou vyhazov z práce často jako osobní křivdu a mají objektivně řečeno malé šance, že se vrátí, zejména v době krize, zpět do aktivního života. Roli hraje i to, jaké vládnou v rodině vztahy. Ztráta zaměstnání ukáže a zesílí všechny dosud skryté či zasouvané problémy a nesoulady.

Psychologové plně podporují to, co říká ekonom Jan Mládek. Snaha o snižování nezaměstnanosti, udržení pracovních míst má význam nejen z ekonomického hlediska. Míra nezaměstnanosti, snadnost či nemožnost rychle se vrátit do pracovního procesu totiž ovlivňuje společenské, sociální a politické klima v zemi více, než si myslíme.