"Lichtenštejnský velvyslanec přišel s určitým rámcem úvah, jak by se to mohlo vyvíjet. Sdělil, že chtějí oddělit multilaterální a bilaterální záležitosti; to, co navrhl, však podle nás takovým oddělením nebylo," řekl český velvyslanec při EU Pavel Telička. Podle dobrého zdroje z nečlenské země EU Lichtenštejnsko navrhlo, aby se obě země vzájemně diplomaticky a historicky uznaly jako svrchované státy. Zároveň by deklarovaly, že dvoustranné spory, například o náhradě za vyvlastněný majetek, jsou oddělenou bilaterální věcí, která nemá nic společného s jednáním o Evropském hospodářském prostoru.

"Řešením je podle nás buď obě věci skutečně oddělit, nebo podepsat (dohodu o rozšíření EHP) na bázi stávajících deklarací," řekl Telička. Lichtenštejnská strana se nechala podle něj slyšet, že může přijít s další deklarací, a česká si jako obvykle vyhradila právo na ni reagovat.

Obě strany se původně dohodly, že smlouvu podepíší s těmito deklaracemi. Lichtenštejnci krátce před plánovaným podpisem svůj text změnili a Češi na to reagovali ve vlastním prohlášení. To se Lichtenštejncům nelíbilo a odmítli minulý týden dohodu podepsat. Ze solidarity se k nim přidaly také Norsko a Island. Tyto dvě země nyní zvažují, zda by měly v této náladě setrvat, nebo zda by měly podepsat, a vyvolat tak ještě větší tlak na knížectví.

Lichtenštejnsko trvá na svém

Podle diplomatů má k podpisu blíže Island; v Norsku se ještě radí, jak dál. Vývoj bedlivě sleduje Evropská komise, zvláště pak komisař Günter Verheugen. Z posledního vývoje vyplývá, že se zatím nerýsuje žádný průlom. Lichtenštejnsko trvá na tom, aby ČR uznala, že bylo od svého vzniku svrchovaným státem a že bylo neutrální za obou válek, a navázala s ním diplomatické styky. Praha s tím souhlasí, hodlá však knížectví uznat až od roku 1993, kdy vznikla Česká republika.

Pozadím sporu jsou zajisté kompenzace za majetek rodu Lichtenštejnů vyvlastněný po druhé světové válce, i když o tom se v návrzích deklarací nepíše. Česku by se nepochybně nechtělo platit obrovské sumy, o které by Lichtenštejnci žádali, jakmile by měli "v kapse" uznání své neutrality za druhé války.

Lichtenštejnský vladař Hans-Adam II. dnes v rozhovoru pro Norskou tiskovou agenturu uvedl, že evropské státy by měly vyvinout větší tlak na ČR a na Slovensko, aby respektovaly mezinárodní právo. Naznačil také, že jeho země hned tak snadno neustoupí: "Dohoda o EHP je pro Lichtenštejnsko důležitá. Daleko důležitější než tato dohoda je však uznání Lichtenštejnska jako suverénního státu, který byl neutrální za první a druhé světové války," uvedl.

Svoboda: couvnout nemůžeme

Pokud některá ze stran nezmění svůj postoj, pravidla EHP, která usnadňují především vzájemný obchod, nezačnou od plánovaného 1. května 2004 platit ve styku deseti nových členů EU s Lichtenštejnskem, Norskem a Islandem. "Já si myslím, že dojde k tomu, že i například Norsko a další země budou působit i na Lichtenštejnsko, aby změnilo svůj postoj," řekl tehdy ministr zahraničí Cyril Svoboda. "My nemůžeme couvnout a zavázat se k vydání majetku, anebo k něčemu podobnému. To nejde," dodává kategoricky.

Na otázku novinářů, jak se situace odrazí v praktickém životě třeba podnikatelů, odpověděl Svoboda, že "je to nijak neohrozí". Nic to nemění na skutečnosti, že se Česko od 1. května 2004 stane plnoprávným členem EU s volným přístupem na jednotný trh. Jen se třemi nečlenskými zeměmi EU, které se také účastní evropského společného trhu (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) bude mít vztahy jako dosud, tedy bez celních výhod, ale i bez závazků ke kvótám apod.

Podle Svobody Česko nikdo nemůže nutit k přijetí lichtenštejnské podmínky. "Právní úprava platná v evropském společenství se nemůže týkat vztahů vzniklých před rokem 1951, kdy vzniklo Společenství uhlí a oceli," zdůrazňuje. Předpokládá ale, že ostatní členové EU budou s Lichtenštejnskem o problému diskutovat, protože ono de facto nyní brzdí rozvoji jednotného trhu a volnému obchodu mezi všemi jeho předpokládanými 28 členy.