Odluka od Dánska započala před 30 lety, v roce 1979, vyhlášením takzvané omezené domácí samosprávy. Už tehdy přešla řada otázek z dánské pravomoci do kompetence grónských úřadů. Některé zásadní oblasti včetně justice či policejní služby však až do letošního léta dále setrvaly pod dánskou kontrolou.

Od letošního června se však situace změnila. Z Kodaně zůstává i nadále řízena obranná a zahraniční politika, ale o všech domácích záležitostech už rozhodují politici v metropoli Nuuku. To platí i o možnostech nakládání s vlastním domácím přírodním bohatstvím.

Samostatnost závislá na ropě?

Mnohé dnes nasvědčuje tomu, že za úsilím, které má jednou vyvrcholit úplnou grónskou samostatností, stojí z velké části ropa. Nově objevená, avšak ještě ne zcela prozkoumaná podmořská ložiska v okolí Grónska by podle některých odhadů mohla obsahovat zásoby ropy a zemního plynu srovnatelné s Norskem.

„Samozřejmě že bychom všichni byli rádi bohatí, ale v osobním i ekonomickém životě si chceme uchovat i náš tradiční styl a naši úzkou provázanost s přírodou,“ říká grónský premiér Kuupik Kleist. Otázkou ovšem je, nakolik je takové přání reálné. Zachování tradičního způsobu života Gróňanům nepřineslo prosperitu – grónský rozpočet je dodnes vázán na příspěvek z dánské státní pokladny, který každoročně překračuje hranici tří miliard dánských korun (asi 10 mld. Kč).

A bude-li se jednou těžbě ropy v Grónsku dařit, proč by pak bohatnoucí Gróňané měli setrvat u tradic a žít postaru?

Velikost pobřežních území, na nichž se dnes hledá ropa, dosahuje 130 tisíc čtverečních kilometrů. Gróňané lákají velké společnosti z různých koutů světa. Zájem zvenčí narůstá i navzdory klesajícím cenám. Zejména severozápadní a severovýchodní oblasti nedaleko od pobřeží Grónska vypadají velmi slibně.

„Investoři v budoucnu dostanou zhruba 40 procent z ropných zisků a 60 procent zůstane u nás,“ vysvětluje Jörn Skov Nielsen, ředitel kanceláře grónské samosprávy pro kontrolu nerostného a ropného bohatství s tím, že poměr odpovídá situaci jiných ropných zemí.

Až začne Grónsko z ropy bohatnout, příspěvek od Dánska se okamžitě sníží. Za každý ropný dolar grónského zisku Dánsko svou podporu zredukuje o 50 centů. V ideálním případě tak Dánsko jednou ušetří celou dotaci Grónsku a Grónsko se stane finančně a s tím zřejmě brzy i politicky nezávislým.

Vize ropných zisků bývá dávána do souvztažnosti s probíhajícím globálním oteplováním, jež právě Grónsko postihuje o poznání citelněji než řadu jiných koutů planety. Čím bude místní klima teplejší, tím dostupnější budou ropné zdroje a snadnější transport z obtížně dostupných ropných polí ke spotřebitelům. Jenomže tím problematičtější bude i zachování tradičního způsobu života spojeného s rybolovem.

Naděje – a problémy

„Oteplování samozřejmě představuje problém, a proto z něj ani přes ropné naděje nemáme radost,“ upřesňuje Nielsen. „Na druhé straně je však už dnes jednoznačně viditelné a my se s novou situací musíme vyrovnat způsobem nejlepším pro Grónsko.“ Půjde-li vše podle představ, první ropné vrty začnou vydávat bohatství zpod severního Atlantiku u Grónska nejdříve za 10 či 15 let.

„Nezávislost znamená mnohem víc než jen vidinu ropných příjmů,“ namítá Aleqa Hammondová, nejvýše postavená grónská ženská politička a vůdkyně sociálnědemokratické strany Siumut, která za posledních 30 let zvýšení nezávislosti prosazovala nejintenzivněji. A zároveň tvrdí: „Před 30 lety tu lidé chodili k dánským lékařům a létali letadly s dánským personálem. Dnes už jsou Gróňané mnohem kvalifikovanější a pracují jak v lékařských ordinacích, tak i v pilotních kabinách. Jsem si jistá, že na úplnou nezávislost nebudeme muset čekat dalších 30 let.“