Za současným rozmachem švarcsystému, tedy snahou zaměstnavatelů vyhnout se placení daní a pojistného, jsou i hospodářské potíže firem způsobené krizí.

Státu tím ale vznikají nemalé škody. Podle propočtů ekonomů kvůli špatně nastavenému systému zdanění práce, o který se švarcsystém opírá, přichází ČR na daních a pojistném na sociální a zdravotní pojištění o desítky miliard korun ročně.

Podle informací ministerstva financí, které Právu předali zástupci odborů, se letos jen u stravovacích a ubytovacích služeb v Praze, Karlových Varech a Špindlerově mlýně kvůli švarcystému propadl výběr daní a pojistného meziročně až o 30 miliard korun.

Tyto peníze by se přitom tvůrci návrhu státního rozpočtu na příští rok, ministru financí Eduardu Janotovi, za současné krize náramně hodily - zvýšení některých daní, snižování platů státních zaměstnanců a další škrty oslabí podle analytiků v příštím roce rozpočty českých domácností o více než čtyřicet miliard.

Podle oslovených ekonomů sice stát proti švarcystému na oko bojuje, nicméně velkým zvýhodněním osob samostatně výdělečně činných oproti vysokému daňovému a pojistnému břemenu uvalenému na zaměstnance a jejich zaměstnavatele do něj firmy vlastně vhání.

Rozdílná odvodová zátěž

Zatímco zaměstnanec na čisté mzdě dostává přibližně jen polovinu z toho, kolik na něho činí celkové osobní náklady zaměstnavatele, živnostníci, kterým se navíc nyní zvýšily výdajové paušály na 60 až 80 procent, platí často daně minimální a v mnoha případech dokonce žádné a sociální a zdravotní pojištění hradí jen v minimální zákonné výši.

Spojení přes živnostenský list je tak pro firmy, a z hlediska výše příjmu i pro bývalého zaměstnance, výhodné. Firma už nemusí za pracovníky platit zdravotní a sociální pojistné a nemá s nimi ani další náklady - pracovník již nemá zákonný nárok na dovolenou apod.

Z evidence České správy sociálního zabezpečení vyplývá, že počet podnikatelů byl v Česku koncem letošního srpna o 24500 vyšší než před rokem. „Zvýšení počtu podnikatelů lze vysvětlit dvěma důvody: Lidé, kteří přišli o práci a nenašli příhodné pracovní místo, začali podnikat na vlastní triko, popřípadě se připojili k rodinné firmě. Druhým důvodem může být, že firmy, které nemají zajištěny zakázky a bojují o přežití nebo se snaží ušetřit „kde se dá“, mohou jít cestou švarcsystému,“ řekla Právu analytička Raiffeisenbank Helena Horská.

Zaměstnanec, než by přišel zcela o mzdu, podle ní raději přistoupí na tento nelegální systém. „Riskuje ale, že firma ze dne na den ukončí s ním spolupráci a pokud nemá zajištěnou práci jinde, může se dostat do vážných finančních problémů,“ dodala Horská.

Ministerstvo financí miliardové výpadky příjmů státu z důvodu masivního šíření švarcsystému zdá se nijak výrazněji netrápí. „Nejde primárně o daňovou záležitost,“ stojí ve stručném stanovisku, které MF zaslalo Právu. Podle oslovených ekonomů a právníků to však není pravda a ministerské úředníky by mělo i z hlediska zákona o daních z příjmu zajímat, kolik ze statisticky uváděných 950 tisíc podnikatelů v ČR je vlastně skrytých zaměstnanců.

Na „mzdy“ přispívá stát

Švarcsystém v Česku má více podob. Stále rozšířenější je teď mezi zaměstnavateli vyhazov pracovníků a jejich opětovné zaměstnání prostřednictvím dohody o provedení práce. Lidé dělají úplně stejnou práci jako předtím, jenže na úkor sebe - přišli o zaměstnanecké výhody - i na úkor státu. Ten jim totiž při výdělku do 4000 korun souběžně vyplácí podporu v nezaměstnanosti a zároveň i platí sociální a zdravotní pojištění.

Z dikce zákoníku práce plyne, že dohody o provedení práce by měl zaměstnavatel používat spíše výjimečně a okrajově. Situace je ale teď zcela jiná. Na model se zaměstnáváním lidí, kteří jsou v evidenci pracovních úřadů, na dohodu o provedení práce, už v ČR přistoupila řada firem včetně velkých ocelářských, hutních a strojírenských závodů. Lidé v některých regionech přitom nemají kvůli rostoucí nezaměstnanosti prakticky jinou volbu, než na něj vedení firem kývnout.

Podle odhadů odborových svazů pracuje v tomto režimu v republice již zhruba 10 tisíc lidí. „Jde o jeden z nejhorších útoků zaměstnavatelů na státní rozpočet od roku 1990,“ řekl Právu předseda odborového svazu KOVO Josef Středula. Stát podle něj kvůli tomuto zneužívání dávek v nezaměstnanosti, jež jsou de facto součástí mzdy pracovníka firmy, ročně přichází o 3,5 miliardy korun.

Z dohody o provedení práce se platí pouze 15procentní daň, ale neodvádí se zdravotní a sociální pojištění. „Tím dochází k nenaplňování prostředků a je ohrožen i systém zdravotního pojištění a důchodový systém, obzvláště při hromadném zneužívání,“ podotkl Středula.

Úřady obcházení zákonů tolerují

Úřady by švarcystém měly stíhat, ale spíše ho tolerují. „Stát není vzhledem k nedostatečnému personálnímu obsazení kontrolních orgánů, a také kvůli nedostatečné provázanosti jejich činnosti, schopen postihnout všechny formy zneužívání včetně zneužívání prostřednictví švarcsystému,“ soudí Středula. A také o to není ani politický zájem.

„Kontroly se provádějí podle plánů kontrol a také na základě podnětů,“ řekla Právu mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Štěpánka Filipová. Podněty úřadům podle ní posílají občané, ale také odborové organizace, zaměstnavatelé a jiné subjekty.Roli mimo jiné hrají kapacitní možnosti kontrolujících organizací,“ připustila pak mluvčí.

Podle některých odborníků stát nyní ve větší míře toleruje švarcystém i proto, že nechce firmy ještě víc dusit uprostřed hospodářské krize. Dlouhodobě pak potřebné změny v oblastech kontroly a daní podkopává neochota politiků vzít na sebe riziko za tyto nepopulární kroky. O postoji poslanců a senátorů ke švarcsystému dobře vypovídá i fakt, že jejich asistenti u nich pracují na živnostenské listy.

Ekonomové: není důvod někoho zvýhodňovat

Navýšení nezaměstnanosti, které plyne z velké daňové a odvodové zátěže uvalené na mzdy, nás podle profesora ekonomie na Michiganské univerzitě Jana Švejnara pronásleduje hned dvakrát.

„Člověk, který se stane nezaměstnaným, přechází ze stavu, kdy přidává hodnotu a platí daně, do stavu, kdy nepřispívá k HDP a naopak nás zbývající zaměstnané občany stojí peníze,“ řekl Právu Švejnar.

Podle něj by se daňová zátěž na pracovní sílu (tj. na mzdy a platy) v ČR určitě měla snížit a měla by být koncipována symetricky vůči zaměstnancům a živnostníkům (sebezaměstnavatelům).

Výrazné rozdíly v daňové a odvodové zátěži mezi nimi nedávají podle Švejnara ekonomicky ani eticky smysl. „Není důvodu preferovat jeden typ práce před druhým. Tím, že stát uvaluje obrovské břemeno na cenu práce zaměstnance, nutí zaměstnavatele, aby měli méně zaměstnanců, než kolik bych jich měli jinak. Je to jedna z nejméně rozumných forem hospodářské politiky,“ dodal.

Podle hlavního ekonoma Raiffeisenbank Pavla Mertlíka existuje rozdíl ve zdanění zaměstnanců a živnostníků i v jiných evropských zemích, ale není tak významný.

Mertlík navíc upozorňuje na významný problém, který se před českou společností otevírá do budoucna - velký rozdíl u sociálního pojištění, které osoby samostatně výdělečně činné platí srovnatelně významně nižší než zaměstnanci. „V něm tkví velký morální hazard: až jednou dnešní OSVČ neplatící či platící velmi nízké sociální pojištění zestárnou a zjistí, že dostanou pouze velmi nízký nebo žádný starobní důchod, nejspíš si jej na státu vymůžou nátlakovými akcemi . Pak jim jej „solidárně“ zaplatí zaměstnanci,“ varuje Mertlík.