Zvyků, které se drží během posledního rozloučení, mají Romové spousty. Jednoznačně lze však říci, že pohřeb bývá ve velkém stylu, příbuzní na takového události většinou nešetří.

„Nákladné pohřby bývají nám, Romům, často vytýkány. Ale je to poslední věc, kterou můžeme pro zesnulé udělat. Mrtvé nikdy nepálíme,“ vysvětlil Tišer s tím, že například když před deseti lety zemřel jeho děda, pohřeb stál rodinu 350 tisíc korun. Vzhledem k tomu, že v současnosti jsou ceny vyšší než tehdy a že Rom zesnulý ve vinohradské nemocnic byl princ, připravovaný pohřeb v Rumunsku bude zřejmě mnohem dražší.

Jak nejčastěji probíhá romský pohřeb

Podle Tišera se ode dne úmrtí až po poslední rozloučení scházejí Romové v domě zesnulého, kde se koná smuteční hostina. Ta nejčastěji trvá zhruba tři dny. Kromě dětí a nemocných jsou všichni černě oděni. Manželka zesnulého, pokud ji měl, si musí ostříhat vlasy nakrátko.

Rumunští Romové opustili Prahu a míří domů pohřbít prince
Nebožtík z ciziny potřebuje umrlčí pas a rakev s okýnkem

Na samotný pohřeb se pak sjíždí blízká rodina, ale i vzdálenější příbuzní, kamarádi a známí. I v Čechách je běžné, že se na tradiční romský pohřeb sjede třeba i 500 lidí. Oproti pohřbům, na které jsou Češi nejčastěji zvyklí, se o poslední rozloučení nestarají nebližší příbuzní, protože ti truchlí.

Kapelu, hostinu a podobné věci na pohřeb obstarávají vzdálenější příbuzní. Co se týče rakve, pokud zemře mladý člověk, vybírá se v bílé, stříbrné nebo zlaté barvě. Do rakve i do hrobu se pak dává kus látky, která může mít květinové vzory a může mít i nejrůznější barvy. „Romové věří v onen svět, látka je v hrobu kvůli tomu, aby se zemřelí po smrti cítili dobře, jako doma,“ vysvětlil Tišer.

Nebožtík je oděn v nově nakoupených věcech, pozůstalí tak dávají najevo, že jim na mrtvém záleží. Zajímavostí také je, že mrtvý je sice pohřben s botami, ale nejsou nasazeny na nohou. To prý proto, že se věří, že neobutý nebožtík nebude chodit strašit.

Do hrobu se také dávají předměty, které měl zesnulý rád, výjimkou není ani alkohol či víno a nápoje, které měl nebožtík v oblibě. Romové také s tělem pohřbí i sakrální obrázky a podobně. Výjimku nejsou peníze a zlato.

„Dává se hodně peněz. Každý účastník pohřbu může dát zlato nebo peníze. Dávají se proto, aby mrtvý mohl zaplatit převozníkovi cestu na onen svět,“ doplnil Tišer s tím, že kvůli cennostem se u pohřbu drží hlídky, aby mrtví nebyli okradeni.

Tišer pouze upřesnil, že zvyků je mnoho, uvedené obyčeje slouží jako příklad, jak může tradiční pohřeb vypadat.

Kdo nákladný pohřeb platí?

Pokud je rodina majetná, pohřeb si zaplatí sama. V opačném případě platí mezi Romy solidarita. Rozhodně si však příbuzní o peníze neříkají. Díky tomu, že příbuzní drží hodně pospolu, majetkové poměry jsou tak všem dobře známy a v případě potřeby příbuzní sami finančně přispějí.