Součástí měnové politiky totiž není jen manipulace s úrokovými sazbami, ale také tzv. kvantitativní uvolňování. To spočívá v tom, že centrální banka vykupuje od komerčních bank nejčastěji vládní dluhopisy, čímž zvyšuje zůstatky na rezervních účtech, které u ní komerční banky mají. Ty potom následně mohou poskytnout více úvěrů a vytvořit tak nové peníze, které se dostanou do ekonomiky.

Bank of England už k tomuto kroku stejně jako mnoho dalších centrálních bank v čele s FEDem přistoupila, avšak v březnu deklarovala, že vykoupí cenné papíry v maximální souhrnné hodnotě 125 mld. GBP. Mnozí očekávali, že tento limit britská centrální banka navýší. Např. britská obchodní komora si přála, aby strop byl nově stanoven na 200 mld. GBP.

Někteří ekonomové jsou toho názoru, že Bank of England tím dala najevo, že politika kvantitativního uvolňování končí. Jiní naopak vidí za neočekávaným krokem centrálních bankéřů pouze jistou opatrnost a domnívají se, že britská centrální banka čeká na novější informace o vývoji cenové hladiny v ekonomice a při svém příštím rozhodování o úrokových sazbách 6. srpna nejspíše program kvantitativního uvolňování rozšíří.

Na poslední kroky Bank of England zareagovaly ceny britských dluhopisů tak, že se snížily. Výnosy desetiletích giltů, jak jsou britské vládní dluhopisy nazývány, tím pádem vzrostly a nyní se nacházejí zhruba na úrovni 3,75 % ročně.

A proč vůbec britská centrální banka k politice kvantitativního uvolňování přistoupila? Stejně jako drtivá většina ekonomik se ta britská nachází v hluboké recesi a nalití peněz do ekonomiky může zvýšit agregátní poptávku a zmírnit propad hospodářství. Stinnou stránkou této politiky je však možnost budoucího nárůstu inflace.

A jak na tom tedy britská ekonomika je?

Ve čtyřech posledně vykázaných kvartálech britský HDP mezikvartálně klesal, a to čím dál rychleji. Za první kvartál toho roku pak pokles činil 2,4 %, což je nejhorší výsledek od roku 1958.

Je však pravděpodobné, že za druhý kvartál již pokles tak velký nebude, jak naznačují některé dílčí ukazatele. Např. průmyslový výroba dokázala v dubnu meziměsíčně růst, ačkoliv jen o kousek. Maloobchodní tržby dokonce v minulých měsících meziměsíčně rostly několikrát. Různé indikátory sentimentu jako spotřebitelská důvěra rostou.

Nejpozitivněji však pro Anglii vyznívají tzv. indexy nákupních manažerů (PMI), které se používají k odhadu HDP. Indexy jak za výrobní sektor, tak za sektor služeb ukazují jasný rostoucí trend. Druhý zmíněný index má dokonce hodnotu vyšší než 50 bodů, což je hranice, která teoreticky odděluje expanzi a kontrakci sektoru.

Situace se však samozřejmě může opět zhoršit. Jako ostatní ekonomiky, ta britská může mít velké problémy se svým rozpočtovým deficitem. Možné opětovné zhoršení situace v USA by pak pro Brity také nebyla dobrá zpráva.