Článek
Loni se stal mj. případ, kdy podnikatel zahrnul do ceny STK náklady na pronájem salonku a občerstvení či svůj dar potápěčskému klubu.
Jak se může člověk bránit
Co může dělat občan, který má pocit, že ho ošidili v taxíku nebo při koupi uhlí na zimu, nebo zaplatil moc za parkování? Případně se mu nezdá cena za odvoz odpadu, za vodu či za technickou prohlídku auta?
Stěžovat si může mj. i na finančním úřadu, jehož pracovníci mají právo i povinnost kontrolovat, jak se dodržují tzv. regulované ceny.
Regulaci přitom podléhají mj. i ceny jízdného ve veřejné dopravě, úhrady za hrob či nájmy za některé pozemky, velká část poštovních služeb.
Zákon o cenách dává možnost regulovat a kontrolovat ceny i krajům a obcím. Jde o ceny jízdného v MHD, služeb související s pohřby či za botičku na autě. Regulaci podléhají také ceny telekomunikačních služeb, elektřiny, zemního plynu a tepla. Ty kontrolují regulační úřady.
Údaje z těchto všech kontrol obsahuje každoroční zpráva vlády pro Sněmovnu, kterou má Právo k dispozici. Poslanci tu za loňský rok dostanou v těchto dnech. Ačkoli již desítky let zpátky zprávy obsahují alarmující čísla o šizení zákazníků, poslanci na to příliš nereagují a berou léta dokument bez zájmu pouze na vědomí.
„Ty zprávy jsou velice formální, mám pocit, jako by se stále opisoval jeden text a jen se měnila čísla a názvy firem,“ řekl šéf kontrolního výboru Vladimír Koníček (KSČM).
Spokojeni nejsou, dělat nic nemohou
„My nejsme spokojeni, kontrola je nedostatečná, orgány, které ji mají dělat, jsou personálně poddimenzované. S tím ale Sněmovna nemůže nic dělat. Dokud orgány, které mají ze zákona o cenách povinnost dodržování regulovaných cen kontrolovat, nezmění přístup, pak se nic nezmění ani ve Sněmovně,“ je přesvědčen Koníček.
A co se poslanci z letošní zprávy dozvědí? Že v ČR bylo loni celkem uděláno 3388 kontrol zaměřených na dodržování cen. Bylo při nich uděleno pokut za 33 miliónů korun, po odvoláních se tato suma snížila o tři milióny, ale dosud viníci zaplatili jen polovinu částky. Ostatní podali žaloby a mají do jejich vyřízení klid.
Největší pokutu, tedy 37,5 miliónu korun, udělilo ústecké krajské finanční ředitelství těžebnímu gigantu Mostecká uhelná společnost za předražené uhlí pro komořanskou teplárnu. Je to v posledních letech druhá nejvyšší pokuta.
Ještě víc má zaplatit ostravská Mittal Steel, které kontroloři za předražení vysokopecního koksu vyměřili přes 2,7 miliardy Kč již o rok dříve. Tento případ podle Koníčka vyburcoval poslance kontrolního výboru k větší pozornosti vůči teplárenským firmám.
Tresty pro ostatní provinilce jsou podstatně nižší. Třímiliónovou pokutu vyměřili kontroloři olomoucké společnosti Moravská vodárenská, částku 1,7 miliónu udělili otrokovické firmě TOMA a přes milión schytaly i Městské inženýrské sítě ze Studénky.
Pro jejich provinění má zákon o cenách označení „nedodržení věcného usměrňování cen“, což znamená, že firmy nedodržely pravidla a výrobek či službu předražily.
Do zdravotnictví se kontroly vrátí
Nejčastěji trestanými podnikateli jsou ti, kteří působí při odvozu komunálního odpadu, provozovatelé stanic technické kontroly, a především ti, kteří mají licenci na měření emisí.
Každoročně nejhůř dopadaly kontroly ve zdravotnictví. Před rokem to byly lékárny, stomatologické ordinace i laboratoře a oční optiky, kde ze 124 kontrol skončilo pokutou 109.
Jestli se situace zlepšila, se ale nikdo letos nedozví, protože ministerstvo zdravotnictví si prosadilo změnu zákona tak, že veškerou lékovou politiku, tedy včetně kontroly cen, si bude dělat od roku 2008 samo.
Výsledek? Podle zprávy ministerstvo nekontrolovalo ceny vůbec a Státní ústav pro kontrolu léčiv udělal cenové kontroly dvě. Jeho inspektoři dohlíželi v lékárnách na dodržení maximální ceny u pěti vytipovaných výrobků ve 150 lékárnách.
Náměstek ministryně Marek Šnajdr Právu přiznal, že jejich návrh, aby kontroly dělal pouze jejich resortní úřad, byl „maličko zbrklý“. Nemá nic proti tomu, aby se tato kompetence vrátila na finanční úřady, kraje a na obce.
Hájil však svůj resort s tím, že záměrem bylo sloučit lékovou politiku pod jednu střechu. Dodal, že údaje ze zprávy o počtu kontrol ve zdravotnictví nejsou přesné. I z pohledu toho, že kontrolní činnost vůči zdravotnickým zařízením mají především pojišťovny. „Takže cenová kontrola těchto zařízení z pohledu státu je v podstatě zbytečná,“ je přesvědčen Šnajdr.