Kommersant napsal, že ukrajinský státní podnik Naftogaz nemá na uhrazení dluhů prostředky. Firma minulý týden uvedla, že jí hrozí platební neschopnost.

V úterý o záležitosti jednalo vedení Gazpromu. „Jestliže do 7. března nepřijde 400 miliónů dolarů (téměř devět miliard korun), bude nezbytné Ukrajinu znovu odstavit,“ řekl podle nejmenovaného zdroje u jednacího stolu finanční ředitel Gazpromu Andrej Kruglov. Další čelní představitel firmy Kommersantu potvrdil, že se plán takového scénáře připravuje.

Gazprom přerušil dodávky plynu na Ukrajinu v první lednový den. Důvodem byly dluhy ukrajinské strany a skutečnost, že se nepodařilo dohodnout podmínky dodávek pro rok 2009. Rusové o týden později obvinili Ukrajinu z krádeže plynu pro evropské spotřebitele. Výpadek dodávek pocítila i Česká republika.

  

Spor vyřešila jednání premiérů Ruska Vladimira Putina a Ukrajiny Julie Tymošenkové. Dohoda podepsaná 19. ledna zavazuje ukrajinskou stranu zaplatit za plyn do sedmého dne nového měsíce. V případě zpoždění má Rusko nárok na platbu předem, a to v celé výši.  

Strategická hra mezi Západem a Ruskem neskončila  

Lednová krize Evropě připomněla, jak moc je na ruském plynu závislá. Její opakování není vyloučené. Český premiér Mirek Topolánek jako předsedající Evropské unie slíbil, že EU bude hledat jiné cesty a zdroje zemního plynu pro Evropu,  jenže to nepůjde tak snadno.

Vedení Gazpromu ústy Alexandera Medvěděva sice obvinilo z propuknutí plynové krize Ukrajinu, která prý hrála podle amerického scénáře, ovšem tím, kdo z krize v nejtužší zimě profitoval, bylo zcela jistě Rusko. V jiném ročním období by nic nezískalo. Takto dalo najevo, že kontroluje kohoutky, a co všechno může způsobit. Navíc přimělo Ukrajinu k dohodě o nových cenách.

Nově se kromě Ruska zapojilo do geopolitických hrátek s plynem Turecko, přes které by jedna z uvažovaných tras - obcházejících Rusko - mohla vést. Turecko dává najevo, že nechce být jen tranzitní zemí, ale mocností, která plyn z oblasti Kaspického moře kupuje a dále prodává; do Evropy především.

Dvě cesty, obě s problémy

Aby se Evropa dostala ke kaspickému plynu, může usilovat o vybudování trasy přes Černé moře a propojit Gruzii a Rumunsko. Navíc spojení mezi Ázerbájdžánem a Gruzií již existuje. Avšak po loňské ruské invazi do Gruzie nebude vůle k vybudování plynovodu příliš silná. Možnost, že Rusko pod nějakou záminkou zaútočí znovu na Gruzii a její infrastrukturu, odrazuje podle bezpečnostních expertů případné investory.

Proto se možnost vést trasu z Ázerbájdžánu přes Turecko začala jevit jako snadnější. Ovšem Turecko snahou získat na důležitosti celou věc komplikuje. Mimo jiné svého času nabízelo Ázerbájdžáncům za ropu jen 144 dolarů za 1000 m3, což bylo vzhledem k cenám v Evropě, které se pohybovaly kolem 400 dolarů, nepřiměřené.

Turecko je ovšem ochotno jednat a nejspíš chce mít jen silnou pozici vzhledem k protahovanému procesu turecké integrace do Evropské unie. Vláda v Ankaře podle agentury Reuters čeká na nabídku, která by ho přiměla zmírnit stanoviska a stát se běžnou tranzitní zemí.

Rusko posiluje vliv na jihovýchodní Evropu

Rusko si chce svůj plynový monopol udržet a Kreml se snaží zablokovat, nebo alespoň podrobit své kontrole další možné cesty do Evropy prostřednictvím aktivit ruskou vládou kontrolovaného Gazpromu na Balkáně. Klást rovnítko mezi Gazprom a Rusko, či spíše Kreml není od věci, protože stát firmu kontroluje. Firma vytváří čtvrtinu příjmů státního rozpočtu Ruska a současný prezident Dmitrij Medvěděv patřil do nejužšího vedení plynárenského gigantu.

 foto: Právo/ti

Vnímání plynu jako strategické zbraně dokresloval i nedávný článek v listu Pravda, který tvrdil, že Američané chtějí udržet své pozice ve Střední Asii, přestože Rusko přimělo Kyrgyzstán zrušit USA pronájem letecké základny. Hlavním důvodem podle listu Pravda není operace v Afghánistánu, ale vytváření tlaku na Rusko a Čínu a také vytvoření cest pro středoasijský plyn do Evropy.

Rusko proto podniká v rámci svého pohledu protiopatření. Gazprom již koupil srbskou ropnou a plynárenskou společnost NIS. Přes ni má přístup na trhy v celé bývalé Jugoslávii a s chytrou cenovou politikou může podle expertů kontrolovat celý trh v jihovýchodní Evropě. Pokud se tedy EU podaří přes všechny potíže otevřít novou trasu pro Kaspickou ropu, může stejně znovu skončit v Ruskem kontrolovaných plynovodech na Balkáně. Rusko by si tak udrželo své monopolní postavení vůči značné části Evropy.