Česku se podařilo zprostředkovat uzavření dohody mezi Ruskem, Ukrajinou a EU. N Jednání byla poměrně tvrdá. Jak se podařilo přesvědčit Ukrajinu, aby souhlasila s účastí expertů ruského Gazpromu v kontrolní misi na ukrajinském území?

Důležité bylo, že jsme v pátek večer jako první navštívili Kyjev. Získali jsme tam souhlas jak od premiérky Julie Tymošenkové, tak od prezidenta Viktora Juščenka s rozmístěním pozorovacích hlídek na Ukrajině, aby nad tranzitem plynu do Evropy existovala kontrola.

Druhý klíčový moment byl, že jsme dokázali přesvědčit ruskou stranu, aby s menšími změnami souhlasila s návrhem, který jsme přes noc na sobotu spolu s Evropskou komisí zpracovali a předložili premiéru Putinovi.

Třetím bodem bylo přesvědčit Ukrajinu, aby se k dohodě připojila, protože něco jiného je souhlasit v obecné rovině a potom konkrétní dohoda.

Premiér Putin v sobotu prohlásil, že ČR „dokázala nemožné“. Můžete to komentovat?

Jakožto účastník plynové anabáze od samého počátku si myslím, že to bylo díky tomu, že jsme byli pořád aktivní. Od okamžiku, kdy došlo ke snížení dodávek – tedy už 1. ledna –, jsme vyvolali jednání. Už druhého ledna byli v Praze zástupci z Ukrajiny, 3. ledna z Gazpromu, 5. ledna jsme odletěli na první jednání do Kyjeva.

Se zástupci Gazpromu jsme týž den jednali znovu v Berlíně, ve středu probíhala jednání s představiteli EK. Topolánek mluvil s významnými evropskými lídry, s Putinem. Ve čtvrtek jsme celý den jednali v Bruselu se zástupci Gazpromu, Naftogazu a ukrajinské vlády.

Přestože jednání nevedla k cíli, dál jsme pokračovali v tlaku i v pátek a v sobotu. Žádné ze zúčastněných stran jsme tak neumožnili jakoukoli vlastní aktivitu a dostali jsme je do situace, kdy pro ně bylo velmi obtížné říci NE. Evidentně by totiž navenek působili jako ti, kdo se nechtějí dohodnout.

Myslíte, že Česko jako předsedající stát EU mělo v jednáních lepší pozici, než by mohla mít v případě předsednictví jiná země Unie?

Pro země, které se dostaly do potíží, bylo štěstí, že předsednictví zrovna v této chvíli má ČR, a to nejen proto, že je také závislá na ruském plynu, a má proto vlastní zájem na obnovení dodávek, ale hlavně proto, že ruské prostředí známe. Máme lidi, kteří umějí perfektně rusky, těchto lidí máme hodně a jsou na správných místech.

Naši lidé mají dlouhodobé úzké vazby na významné hráče v energetice jak v Rusku, tak na Ukrajině. Bez toho všeho by nemohlo dojít tak rychle k pozitivnímu vyřešení situace. Významnou roli hrálo také, že eurokomisař Piebalgs je Lotyš, takže ještě lépe než my zná zákulisí.

Nedovedu si představit, jak by probíhala vyjednávání, kdyby předsednickou zemí byli třeba Portugalci nebo Irové a eurokomisařem pro energetiku třeba Malťan. To by bylo nepochybně horší.

My jsme měli tu výhodu, že máme historickou paralelu. Narozdíl třeba od Gazy, kde zase větší zkušenosti mají jiné země.

Kdy budou obnoveny dodávky ruského plynu přes Ukrajinu a kdy surovina dorazí do ČR?

Podmínky stanovené dohodou jsou dvě. První je to, že dokument všichni podepíšou, k čemuž již došlo: v neděli v 11 hodin dopoledne podepsal dohodu eurokomisař pro energetiku Andris Piebalgs. Druhou je to, že budou rozmístěny pozorovatelské mise na jednotlivých měřících stanicích, jak je v dohodě definováno. K tomu již dochází. Ihned poté přislíbil ruský premiér Vladimir Putin, že budou obnoveny dodávky.

Jedna věc je ale dodávka z Ruska na Ukrajinu a druhá, kdy tento plyn dorazí z Ukrajiny na Slovensko. Technologická lhůta na průchod Ukrajinou je 36 hodin. Myslím ale, že psychologickým zlomem je moment, kdy první plyn z Ruska dorazí na Ukrajinu. Obnovení dodávek tedy záleží na schopnosti rozmístit pozorovatele, to je v kompetenci Evropské komise, která misi vede.

Ale pokud vím, tak pondělí je dnem, kdy by nemělo nic bránit, aby byly dodávky obnoveny.

Česko nabídlo v pátek výpomoc Slovensku, plyn tam už teče. V jakém rozsahu?

Jde o tři až čtyři milióny kubíků denně. Výpomoc bude probíhat tak dlouho, dokud bude třeba.

V pondělí se zúčastníte v Bruselu mimořádného zasedání ministrů energetiky EU. S jakými návrhy na jednání jedete?

Mimořádnou radu jsme svolali v době, kdy ještě nebylo jasné, jaká bude v pondělí situace. V době, kdy tam pojedeme, už zřejmě začne plyn z Ruska proudit, a tak agenda bude mít dva body. Jednak informaci o tom, co se stalo, aby si všichni, i ti, kterých se to netýkalo, dokázali představit hloubku krize, která je historicky bezprecedentní.

Za druhé se budeme bavit o budoucnosti – zejména o návrzích k urychlení některých opatření o zajištění energetické bezpečnosti Evropy. Bude se jednat například o lepším propojení mezi členskými zeměmi a o výstavbě nových plynovodů.

Jaké kroky by mělo podniknout Česko?

Ukázalo se, že naší obrovskou výhodou například oproti Slovensku je to, že máme alternativní přívod plynu z Německa. Nepochybně je na místě uvažovat velmi rychle o navýšení přepravní kapacity ze západu. S RWE Transgas o tom mluvíme, ale podobně jako v jiných případech než přijde velká krize, tak se nejedná tak aktivně.

Myslím, že nyní budou rozhovory a přípravné práce urychleny. Existuje i několik projektů na zvýšení kapacity podzemních zásobníků v kapacitě stovek miliónů kubíků, ale od zahájení stavby do uvedení do provozu uběhnou roky. Není to věc na čtrnáct dnů.

Jak dlouho bude pozorovatelská mise působit?

Tak dlouho, jak bude potřeba. Mechanismus ukončení činnosti komise a jejího případného opětovného nastartování součástí dohod není. Součástí dohody je ujednání, že smluvní strany se dohodnou na technických podmínkách fungování komise, což bude řešit i tuto skutečnost. 

V ČR plánuje například ČEZ stavbu plynových elektráren. Jak se na tyto plány díváte ve světle současných událostí?

Mým názorem je, že jedním z důsledků nynější krize bude i nové důkladné zamyšlení nad tím, zda tyto projekty mají z dlouhodobého hlediska smysl.

Jak hodnotíte rozhodnutí znovu zahájit provoz reaktoru v Jaslovských Bohunicích?

Považuji především rozhodnutí o uzavření této elektrárny za vynucený politický krok, když Slovensko spěchalo do Evropské unie. Jednou se k tomu nicméně zavázalo, a pokud by chtělo závazek překonat, musí jednat s EU o změně přístupové smlouvy.

Utrpí v rámci Unie pozice Rakouska, které dlouhodobě vystupuje proti provozu jaderných elektráren v Česku a nyní kritizuje Slovensko?

O tom jsem naprosto přesvědčen.