Jaká je současná situace v dodávkách plynu?

Ve čtvrtek došlo v Bruselu po celodenním jednání k podpisu dohod o vyslání monitorovacího týmu Evropské komise na Ukrajinu, což požadovala ruská strana. Ta nicméně v závěru jednání přišla s požadavkem, aby v týmu byli i zástupci Gazpromu. Proto ta jednání nebyla završena úspěchem v tom smyslu, že by byly otevřeny z ruské strany kohoutky.

V pátek jsme v jednání pokračovali s tím, že premiér Topolánek hovořil o věci jak s prezidentem Juščenkem, tak s premiérkou Tymošenkovou. Oba předběžně přislíbili souhlas s účastí ruských pozorovatelů. Je to ale třeba vyjednat osobně, proto odlétáme do Kyjeva. První experti z pozorovací komise už jsou rovněž na cestě do Kyjeva.

Jak bude mise vypadat?

Bude působit tak dlouho, jak bude třeba. Počet členů bude podle potřeby, momentálně jich bude 10 až 12, ale ukáže-li se, že je potřeba vyšší počet, bude jich více. Mise je složena z několika úředníků Evropské komise a expertů jednotlivých evropských plynárenských podniků, za Česko je v komisi jeden expert z RWE Transgas.

Kdy začne mise pracovat?

Začnou pracovat nepochybně okamžitě. Předpokládám, že prvním krokem bude návštěva centrálního dispečinku v Kyjevě, jak jsme jej navštívili my v pondělí, když jsme do Kyjeva dorazili na inspekční cestu.

Kdy by mohlo dojít k obnovení dodávek plynu?

Nejsem věštec, takže to nebudu komentovat. Nadějných chvil už během tohoto týdne bylo několik, bohužel vždy se našel důvod, proč k dohodě nedošlo. Zůstávám tedy realistou. Jednání s ukrajinskými a ruskými představiteli jsou obtížná, protože příkopy, které jsou mezi oběma stranami vyhloubeny, jsou hodně hluboké a těžko se zasypávají.

Vede současná krize k přehodnocení závislosti energetiky na ruském plynu?

Podobné situace jsme byli svědky již několikrát, ovšem v míře neskonale mírnější. Zatím nejvážnější „krize“ byly, když dodávky plynu poklesly o dvacet procent a trvalo to čtyři dny. To už jsme považovali za vážnou věc. Současnost, kdy jsou dodávky už čtvrtý den na absolutní nule, a ještě ve výjimečných mrazech, to se nestalo ani v dobách studené války, že by si Sovětský svaz takhle zahrával se západní Evropou.

Z tohoto pohledu bude muset být reflexe podstatně hlubší, než byla v předchozích případech. Hovoříme-li o energetické bezpečnosti, tak většinou jsme o tom mluvili tak trochu akademicky. Nyní budeme muset jednoznačně přistoupit k reálným projektům, abychom energetickou bezpečnost zajistili.

Dá se nyní očekávat větší podpora jaderné energetice? Nepochybně současná situace k většímu zájmu o jadernou energetiku povede. Nyní je dost módní o tom mluvit, je to ale jen jedna strana mince. Plyn se ale všude elektřinou nahradit nedá a i nadále ho budeme potřebovat.

Nyní jde o to, jak posílit trasy mezi plynárenskými soustavami v Evropě. Při události podobné té nynější by pak mohla země, která je méně zasažená nebo není postižená vůbec, účinně pomoci zemi, která plyn potřebuje. Zjišťujeme, že to dnes v podstatě vůbec není možné.

ČR je na podobné situace dobře připravena díky velké kapacitě podzemních zásobníků plynu. Plánuje se do budoucna výstavba dalších?

Jsou projekty na výstavbu nových zásobníků. Nemáme ale zas tak velké zásobníky v porovnání s jinými zeměmi. Slováci například relativně ke své spotřebě mají zásobníky větší než my, Maďarsko rovněž. Máme ale jednu zásadní výhodu, i proti Slovensku, a to, že nejsme závislí pouze na dodávkách přes Ukrajinu, ale máme připojení ze severu z Německa, díky němuž jsme nyní z hlediska dodávek relativně v dobré situaci.

Můžete po jednáních s Ruskem i Ukrajinou říci, kdo je viníkem současné krize?

To se říci nedá. A myslím, že se to nikdy nedozvíme.