Ostatně před podobným scénářem, tedy před riziky spjatými se vstupem zahraničních subjektů do českých energetických společností, dlouhodobě varují i české zpravodajské služby.

„Některé nadnárodní euroasijské organizace, které zbohatly na obchodech s energiemi a surovinami, se stávají mocnějšími a rozšiřují své pole působnosti,“ konstatuje nedávno zveřejněná zpráva americké Národní zpravodajská rady (NIC), která pravidelně analyzuje výstupy všech tamějších tajných služeb. „Jedna nebo více vlád ve střední nebo východní Evropě se tak může stát kořistí jejich nadvlády,“ uvádí dále.

„Nemyslím si, že by se zrovna český stát položil na lopatky, nicméně ty obavy tady samozřejmě existují. Jde především o takové koncerny jako ruský Gazprom nebo Lukoil, které se dlouhodobě snaží dostat k lukrativním státním zakázkám,“ řekl k tomu Právu bývalý ředitel naší rozvědky, tedy Útvaru pro zahraniční styky a informace (ÚZSI), Karel Randák.

Pokud by stát ztratil na úkor podobných obřích společností vliv např. ve strategické společnosti Čepro obchodující se státními zásobami ropy, byl by to podle něj skutečný problém.

Lukoil chce k ropovodům

Například česká pobočka ruského naftařského kolosu Lukoil, jehož zájmy u nás podle spekulací médií hájí vlivný lobbista a šedá eminence české politiky Miroslav Šlouf, se přitom eminentním zájmem o ovládnutí části tuzemského trhu nijak netají. Před časem už Lukoil koupil síť benzínek JET, projevil zájem o účast ve strategickém správci ropovodů Mero a zájem o získání podílu v některé z rafinérií ve střední Evropě.

Kromě toho se letos Lukoilu podařilo získat zakázku na dodavatelské služby na ruzyňském letišti. Sám Šlouf v úterý pro Právo odmítl, že by pracoval přímo pro Lukoil. Podle svých slov prý pouze občas pomáhá svému kolegovi ze společnosti Lukoil Aviation Czech.

Vedle toho se již delší dobu spekuluje o tom, že ruský monopolní vývozce zemního plynu Gazprom by mohl koupit českou plynárenskou společnost RWE Transgas, kterou v současné době vlastní německý koncern RWE. Původní Český Transgas privatizovala vláda v roce 2001 s tím, že nový vlastník ho nesmí prodat dál, ovšem tato podmínka platí jen do příštího roku.

RWE Transgas ale spekulace o možném prodeji již dříve odmítl.

Mají jiná pravidla

Podle českého velvyslance pro energetickou bezpečnost Václava Bartušky je hlavním problémem u společností jako Lukoil nebo Gazprom fakt, že hrají podle poněkud jiných pravidel a poslouchají toho, koho zkrátka poslouchat musí.

„Energetická strategie je přitom oficiálním mocenským nástrojem ruské zahraniční politiky,“ poznamenal k tomu Bartuška. Podle něj tak jde především o to, aby u nás tyto společnosti dodržovaly jasná pravidla běžná v Evropské unii.

Problém je původ kapitálu i úmysly

Česká rozvědka registruje rizikové snahy o získání podílů ve strategických energetických společnostech ze strany různých naftařských kolosů podle svého mluvčího Bohumila Šrajera v celém středoevropském a východoevropském regionu. „V obecné rovině jsou s tím vždy spojené dva problémy. Jednak je to otázka původu a čistoty majetku, který takové skupiny chtějí na území konkrétního státu investovat, a pak také důvody, které je k tomu vedou,“ uvedl Šrajer.

Zároveň doplnil, že podobné snahy s sebou vždy nesou i značný korupční potenciál. Často jde prý totiž o skupiny, které neváhají ve velkém uplácet důležité státní úředníky, aby pracovali v jejich prospěch.

Podle bývalého kriminalisty a současného předsedy správní rady české pobočky protikorupční organizace Transparency International Václava Lásky navíc kromě klasického uplácení existuje i další cesta, jak mohou podobná uskupení získat ve vyhlédnuté zemi klíčový vliv. „Mohou zkrátka založit nebo převzít nějakou politickou stranu a s ní pak vyhrát volby. Je to ale poněkud komplikovaný způsob, který ve státech, jako je Česká republika, s ustálenou politickou scénou není prakticky možný,“ konstatoval Láska.

Jedním dechem dodal, že obavy amerických tajných služeb z totálního kolapsu vlády nejsou v případě České republiky na místě. „Pokud by někdo chtěl takto razantně zaútočit na nějaký stát, měl by v evropském prostoru určitě snadnější cíle než Česko, kde přece jenom fungují určité obranné mechanismy,“ uzavřel Láska.

Naposled se za menší energetickou závislost Evropy na Rusku vyslovil minulý týden premiér Mirek Topolánek (ODS) s tím, že podpořil plány na výstavbu nového plynovodu Nabucco, která má do Evropy v roce 2013 přivést plyn z oblasti Kaspického moře, tedy mimo dosah Ruska. Energetická bezpečnost má být také jedním z hlavních témat našeho nadcházejícího předsednictví EU.